ZAHÁJENÍ NOVÉHO ŠKOLNÍHO ROKU V 38.ZŠ V LUGANSKU – НАЧАЛО ШКОЛЬНОГО ГОДА В 38 ШКОЛЕ В ЛУГАНСКЕ

2. září 20222. září 2022 Jaromír Vašek

Zdravím vás s první reportáží z mé podzimní cesty na Donbas, zdravím vás z Lugansku (LLR). Vzhledem k ostřelování škol je situace v některých městech a okresech LLR napjatá. Proto bylo rozhodnuto, že v oblastech a městech, které Ukrajinci neustále ostřelují, začne nový školní rok na dálku, přes internet. Týká se to např. Alčevska, Stachanova, Brjanky, Pervomajsku, Kirovska, Zolotého, Rubežného a několika dalších měst a okresů. Z mého plánu zúčastnit se zahájení nového školního roku v naší družební škole Naděje v Alčevsku tedy sešlo.

Volba tak padla na naši druhou družební školu, 38.ZŠ Klimenta Vorošilova v Lugansku. V této škole jsem se nikdy zahájení ani zakončení školního roku nezúčastnil. S touto školou se přátelíme už šest let. Škole jsme v minulých letech předali dary od českých přátel – volejbalové míče, síťky na košíkovou, peněžní dar školnímu muzeu K.Vorošilova. Komsomolka Naďa, dcerka předsedkyně Komsomolu Anny Brechové, nastupuje do posledního, 11.ročníku. Nadinu třídu navštěvuji od 5.třídy. Před lety jsem byl i ve třídách 1.stupně (nyní jsou tyto děti v 7.-8.třídě). Tyto děti jsem také na školních táborech učil hrám českých dětí. Znám zde i Polju Burlačenko (6.B), členku pěveckého souboru Tonika, a Alisu Rožeňuk (7.A), členku mediastudia Kadriki.

Před budovou školy se dlouho před zahájením slavnostního shromáždění začaly po tříměsíčních prázdninách scházet nedočkavé děti. Děti byly vyšperkované – některé měly školní uniformy, ostatní byli oděni v černých kalhotech nebo sukních a v bílé košili. V rukou nesly květiny pro milované učitele. Brzy přišla Naďa, se kterou jsme se srdečně přivítali, následovala Alisa. Polja se nedostavila. Pozdravil jsem se s paní ředitelkou a se známými učiteli. Třídy se se svými třídními učiteli postupně seřadily na školním hřišti.

V půl deváté začalo slavnostní shromáždění k zahájení školního roku hymnami LLR a Ruska a vyvěšením vlajek obou států. Následoval příchod čtyř tříd prvňáčků (pervoklašek) se svými třídními učitelkami. Zatímco děti poslouchaly projev paní ředitelky, zoufale jsem běhal po hřišti ve snaze zachytit na fotografii všech 37 tříd. Přes všecho úsilí se mi to nepodařilo: některé třídy mám vyfotografované dvakrát, jiné vůbec. V závěru paní ředitelka vyjádřila přání, aby letošní školní rok byl poslední, ve kterém zuří válka. Připomínám, že děti 1. až 3.tříd (6-8 leté) se narodily za války a vůbec nepoznaly mír… Po projevu paní ředitelky dostala slovo veteránka Velké vlastenecké války a slovo jsem dostal i já. Pohovořil jsem o Společnosti přátel LLR a DLR a o Českém kulturním centru Julia Fučíka v Lugansku. Připomněl jsem naši několikaletou družbu i dary od českých přátel a popřál jsem všem úspěšný školní rok. Několik dětí zazpívalo krásnou školní hymnu, při které byla vyvěšena vlajka školy. Pervoklašky přednesly legrační básničky. Největší veselí nastalo, když jedno děvče prohlásilo, že si na škole najde svého budoucího manžela. Žáci posledního, 11.ročníku, pohovořili už o vážnějších věcech: o maturitě a volbě své další životní cesty. Shromáždění skončilo odchodem jednotlivých tříd do školní budovy, kde je čekala Hodina míru.

Postupně jsem obešel několik tříd, těch, ve kterých mě děti znají. Navštívil jsem 11.B (Naďa), 7.A (Alisa) a některé osmé, sedmé a šesté třídy. Několik dětí si opravdu pamatovalo i po čtyřech-pěti letech, jak jsem je učil hrám českých dětí. Jeden chlapec mě ujistil, že si ty hry ještě pamatuje.

Jaromír Vašek, Lugansk, 1.9.2022