SEVERODONĚCK – СЕВЕРОДОНЕЦК

Věděl jsem, že o Severodoněck se sváděly těžké boje, že je hodně poničený, ale to, co jsem 13.9.2022 v Severodoněcku viděl, bylo mnohem strašnější.

Severodoněck je město v severozápadní části Luganské lidové republiky (LLR). Do 25.6.2022 byl pod kontrolou Ukrajiny. Město bylo založeno v roce 1934 současně s výstavbou Lisičanského chemického kombinátu, jednoho z největších v Evropě. Do roku 1950 se nazývalo Lischimstroj. Jednalo se o předměstí Lisičansku a měli zde žít především pracovníci chemického závodu, který existuje i v současnosti – průmyslový podnik Azot. Městem se stalo v roce 1958. Když došlo v roce 2014 k vyhlášení LLR, Severodoněck se stal neformálním administrativním centrem Luganské oblasti Ukrajiny. V roce 2019 žilo ve městě 103 000 obyvatel. Od 2. března 2022 probíhaly v okolí města i ve městě samotném boje mezi armádami Ukrajiny a LLR. Díky ostřelování města Ukrajinci bylo zničeno 90 % budov ve městě. 25.6.2022 se město dostalo pod kontrolu LLR.

Předměstí Severodoněcku mně připomínalo předměstí Mariupolu, kde jsem byl začátkem dubna t.r. Zničené, vypálené vícepatrové domy. Jen nepořádek mezi domy byl již uklizen. Většina obyvatel byla před boji evakuována do Ruska nebo bezpečných měst v LLR (Lugansk aj,), další utekli (pokud to bylo možné) v průběhu bojů. Někteří zůstali a žijí ve sklepích domů, kde není plyn, elektřina ani voda. Jídlo si ohřívají na ulici na ohníčku. Zajímavostí byl zničený ukrajinský tank v průjezdu jednoho z domú. Místní obyvatelé říkali, že se tank v průjezdu schovával. Vždy na chvilku vyjel, zamířil, vystřelil, a zase se schoval.

Centrum města je také silně poškozené. V některých ulicích jen těžko hledáte dům, který by nebyl nějak poškozen (kde by nebyla minimálně vybitá okna, poškozená střecha či omítka). Ukrajinci se totiž po vytlačení z centra města stáhli do průmyslového podniku Azot, odkud ostřelovali obytné domy v centru města. Město pak ostřelovali i z nedalekého Lisičansku, když byli nuceni opustit i podnik Azot.

Kdysi výstavné bulváry a náměstí v centru města jsou vylidněné, sem tam potkáte nějakého člověka. Provoz aut na ulicích města je minimální. Všechny významné budovy jsou více či méně poškozené, ale fungují (Dům kultury chemiků, budova administrativy, Městský dům kultury aj.). Hůře dopadl Zimní stadion – je totálně rozbitý. Nečekaně živo je na tržišti. Tržiště obnovilo provoz teprve před několika dny, ale je plné lidí. Výběr zboží je slušný. Funguje i několik malých obchodů. Školáci se z bezpečnostních důvodů učí z domova. Do města pravidelně přivážejí humanitární pomoc. Postupně je obnovována dodávka elektřiny, plynu a vody. Vracejí se i někteří obyvatelé.

Jedno ze dvou hlavních náměstí, náměstí Vítězství, je rovněž silně poškozené. Sloup na památku vítězství ve Velké vlastenecké válce zůstal kupodivu nepoškozený, dokonce i rudá hvězda a nápis SSSR na vršku zůstaly. Hovořil jsem zde se dvěma ženami. Jedna našla práci tam, kde pracovala před boji o město, v obchodě. Druhá pracovala v nedalekém průmyslovém podniku Impuls, který byl zcela zničen, a práci nemůže najít. Obě se shodly v tom, že to, co prožívaly během bojů (život ve sklepě), již nechtějí zažít.

Na hlavní třídě – Centrálním prospektu (do roku 2015 Sovětský prospekt) – se zachovaly pomníky N.V.Gogola a M.Gorkého (jméno spisovatele bylo však odstraněno). Pomník V.I.Lenina tzv. dekomunizaci samozřejmě nepřežil, zbyl jen podstavec. Na pomníku ukrajinského generála, který v roce 2014 „hrdinsky zahynul, bráníc nezávislost Ukrajiny“, chyběla hlava… Tak se lidé vypořádali s tím, kdo ničil a zabíjel.

Když jsem byl v centru, najednou byly slyšet silné výbuchy z nedalekého Lisičansku. Po návratu do Lugansku jsem si přečetl, že centrum Lisičansku (místo, kde byla právě vydávána humanitární pomoc) ostřelovali Ukrajinci americkými HIMARSY. Zahynuli dva civilisté, další byli raněni…

Průmyslový areál nedaleko centra je srovnán se zemí. O něco lépe dopadl průmyslový podnik Azot, kde byly poškozeny hlavně administrativní budovy. Výrobní budovy utrpěly málo, takže podnik mohl brzy obnovit výrobu.

Hrůzostrašná podívaná se mi naskytla na okraji města. Benzinka se zde stala jakousi základnou Pravého sektoru. Zde členové Pravého sektoru mučili a zabíjeli své odpůrce. Po umučení házeli své odpůrce do několik metrů hlubokých propustí. Dvě oběti se dosud nepodařilo vyprostit a zústaly dosud ležet na dně propustí. Pohled na oběti na dně propustí byl jen pro silné žaludky. Fotografovat jsem tyto ostatky lidí nemohl…

Do silně poškozeného města se pomalu znovu vrací život. Plná obnova města však bude trvat ještě dlouho.

Jaromír Vašek, Severodoněck, 13.9.2022

376 total views, 2 views today