NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁPAD SLUNCE

Jekatěrina Ščerba

POVÍDKA TALENTOVANÉ MLADÉ SPISOVATELKY KÁTI (14) Z ALČEVSKA (LLR) 1.

Rita je zvyklá vidět západy slunce sama, protože neexistuje žádná skutečně blízká duše, s níž by chtěla sdílet tyto magické okamžiky.

Na ulici v tanci padajícího listí kroužily listy, pomalu se dotýkaly země a zdobily ji podzimními barvami. Temné mraky se pomalu plazily po obloze. Neveštily nic dobrého, ukazovaly, že každou chvíli se bez jakéhokoli varování vylije neklidný liják. Po úzké pěšince svého milovaného parku, ztracená mezi staletými stromy a osamělými lucernami na tenké nožce, pomalu kráčela mladá dívka. Kráčela beze spěchu po suchém listí a myslela na své.Brzy Rita zachrastila klíčemi a vstoupila do starého vchodu. Znovu k ní přijdou hosté a jejich smích bude hlasitě znít po celém bytě. Bude se usmívat, žertovat se všemi, ale v její duši zůstane-prázdnota.Rita si sedla na lavičku a po tváři jí stékala slaná slza. Najednou ji tak zabolelo, jako kdyby srdce probodl ostrý šíp. Dívka si zakryla tvář rukama a začala plakat.V dálce bylo slyšet ohlušující hrom a na zem začaly padat lesklé kapky. Zdálo se, že obloha plakala s ní. Náhle poblíž dívka uslyšela tiché pískání. Něco chladného a drsného se dotklo její nohy. Rita otevřela oči a uviděla malou mokrou hromádku. Dívka si položila štěně na klín a když se mu podívala do očí, uviděla samu sebe…

Poslední sluneční paprsky zmizely za obzorem. Byl to nejlepší a nejkrásnější západ slunce v jejím životě.“Není to krásné?“, zeptala se dívka, usmála se a objala bílé štěňátko.

Přeložil: Jaromír Vašek

Originál: https://proza.ru/2019/11/25/923

1,059 total views, 1 views today