HON NA SNARKA
Faina Savenkova
Dne 31.10.2020, oslavila své 12.narozeniny mladá talentovaná spisovatelka z Lugansku (LLR), dramatička, členka Svazu spisovatelů LLR, kandidátka členství v Mezinárodním svazu spisovatelů Faina Savenkova. Přejeme mír, zdraví, štěstí a hodně dalších úspěchů ve škole, v tvorbě i ve sportu. Nedávno Faina zveřejnila svou novou povídku, kterou v překladu otiskujeme.
To je náš nejmladší. Jmenuje se Snark, jak můžete snadno uhodnout. Nyní je krásný a majestátní. A když se tento příběh stal, bylo to malé kotě, které přežilo díky naší matce. Na rozdíl od jeho bratrů a sester, kteří měli méně štěstí. Zdá se, že se zachránilo ještě jedno kotě, ale nyní je těžké to ověřit.
V roce 2014, kdy vypukla válka, jste v našem okolí mohli potkat spolu jezevčíka a ovčáka nebo psa bez domova. Kočky vůbec běhaly houfně. Když začalo ostřelování, majitelé jednoduše pustili své mazlíčky na ulici a nechali je samotné. Nechci nikoho soudit. Vždyť dnes žijete a užíváte si život a zítra si musíte vybrat: svůj život nebo svého malého přítele. Ale zároveň nikdy nezapomenu na slzy Barmaglota, když jsme ho poprvé vzali k veterináři na vyšetření. Starý kocour přišel k nám domů v listopadu 2014. Ze všeho nejvíc se bál, že bude znovu opuštěn. Kocour, který vůbec nepotřeboval nosit. Rád se procházel, když si uvědomil, že nebude zrazen. Se zájmem se díval z okna maršrutky, když někam jel, nikdy se nikam nezaběhl a nechtěl utéct. Nejdůležitější bylo držet ho v náručí, blízko srdce. Ale až do konce svého života se bál hromu. Nechci srovnávat důležitost života, ale myslím si, že by zde měl být také památník zvířat, zabitých v této válce. Teď samozřejmě ne. Později. Ale měl by být. Vždyť oni jsou také bezbranné oběti. A jejich životy jsou zcela závislé na nás, jen zvířata o tom nemohou sama říci.
Vraťme se ke Snarkovi. Bylo to na jaře 2017. Jela jsem na závody do Ruska, takže mi příběh ženy s mňoukající taškou vyprávěl můj bratr. Koťata byla dobře krmená a upravená, ale z nějakého důvodu se nemohla dostat do dobrých rukou. Bývalí majitelé si mysleli, že takové krasavce si poblíž dětské nemocnice pro radost dětí i koťat rychle rozeberou. Ale nevzali v úvahu, že kolem vždycky pobíhali toulaví psi. Výsledek … No, jinak to dopadnout nemohlo.
Když máma tuto ženu potkala, koťata byla ještě v tašce. A ačkoli nám po smrti Barmaglota často byla nabízena koťata, ona to odmítala. Protože čekala na návrat svého mazlíčka. A najednou přišel nějaký okamžitý popud, a už z tašky vytahuje první syčící a rozzlobený chomáč srsti. Černý, se stejnými bílými skvrnami na podpaží a na břiše, jako Barmaglot. Nikdo si ho nevybral, sám se „vybral“. A o jménu jsme se dohadovali vícekrát než jednou nebo dvakrát. Zvláště táta. Pokud si pamatuji, Lewis Carroll, když se jej zeptali, kdo je Snark, řekl, že se mu ze všeho nejvíc líbila možnost, že Snark byl alegorií honby za věčně nepolapitelným štěstím. Ať už to bylo cokoli, ale když jej přinesli domů, otec a bratr kocourka ztratili. Ve vlastním domě se zavřenými dveřmi, okny a vším, co jen lze zavřít. Rodina strávila neúspěšně několik hodin hledáním zmizelého ve všech temných koutech i jinde, dokonce i nábytek byl odsunut a prozkoumán. A když vše utichlo a moje máma skoro … hmmm … mučila tátu s otázkou: „Kam jsi jej dal, (jakékoli laskavé slovo)?!“, kocourek neochotně vylezl ze svého úkrytu, zívl a převalujíc se na krátkých tlapkách, kulhal k misce. Až dosud nikdo neví, kde se tehdy schovával.
Uběhlo několik let. Snark dospěl, nyní chrání své území před náhodnými hosty a stále se mistrovsky skrývá a objevuje se pouze tehdy, když si to sám přeje. Nemá rád cizí lidi a když je vyrušen ze spaní. To je opravdu skutečné peklo, když člověk musí narušit jeho spánek. I když mu vlastně rozumím.
K čemu to všechno je? Pochopila jsem to tak, že ve válce se rychleji naučíte odpovědnosti za ty, které jste vzali k sobě. Proto věřím, že budu zachraňovat život nejen sobě, ale i těm, kteří mi věří. Zvláště když tím, kdo vám věří, je zlobný, věčně nespokojený kníratý čenich, který se považuje za vládce světa.
Přeložil Jaromír Vašek
Originál: https://proza.ru/2020/10/03/416
538 total views, 1 views today