NOVÁ NEČEKANÁ VERZE SMRTI LEGENDÁRNÍHO VELITELE DONBASU

V případě vraždy velitele brigády luganských vlastenců Prizrak Alexeje Mozgového se objevuje obrat. Z luganského vězení byl propuštěn jeho nejbližší spolupracovník, zástupce náčelníka kontrarozvědky Prizraku, rodák z Baškirie Andrej Kozlov. Byl uvězněn brzy po smrti svého velitele a ve vězení prožil více než šest let. Bývalý kontrarozvědčík potvrzuje, že má exkluzivní informaci, která může pomoci nalézt viníky smrti „ruského Che Guevary“, jak nazývali Mozgového.

Alexej Mozgovoj byl zabit podle, ze zálohy, 23.5.2015 na trase M-04, v blízkosti obce Michajlovka. Jeho auto, jedoucí z Alčevska do Lugansku, bylo rozstříleno z kulometů a dalších automatických zbraní. Zahynuli všichni, kdo byli v autě, sám Mozgovoj, jeho mluvčí Anna Sameljuk, řidič s romantickou přezdívkou „Píseň“ a dva ochránci – „Hols“ a „Metla“. Dohromady pět lidí. Do střelby se také omylem dostalo projíždějící osobní auto. Řidič a jeho těhotná žena zemřeli. Po šesti letech nebyl tento zločin nikdy odhalen. Počáteční verze o zapojení ukrajinské diverzní skupiny „Stíny“ nebyla následně potvrzena. Členové diverzní skupiny „Stíny“ byli zadrženi na území LLR v březnu 2017, o dva roky později byli odsouzeni k různým délkám odnětí svobody – od 11 do 20 let. Byli obviněni z mnoha zločinů a teroristických útoků, ale vražda Mozgového se mezi nimi neobjevila.

Kdo tedy stojí za zabitím velitele? Vždyť není tajemství, že někteří z bývalých vlastenců věří, že se to nemohlo stát bez tichého souhlasu tehdejších kurátorů ukrajinského směru v Moskvě…

„Nepodporuji tuto verzi,“ říká Andrej Kozlov. „S největší pravděpodobností se jedná o stopy SBU (ukrajinská rozvědka – pozn. J.V.). Ale vykonali to místní. Ti, kteří pracovali pro toto SBU uvnitř samotné LLR.“

Andrej měl léta, aby nad tím vším pečlivě přemýšlel. Čas ve vězení utíká pomalu. Ačkoli tam moc nuda nebyla: zabezpečili nejbližšímu pomocníku Mozgového extremní „zábavu“. Stejně jako mnozí se rozhodl jít na Donbas v roce 2014 z nejvyšších motivací. Ve jménu ideálů „Ruského jara“. Jel bojovat s nacionalisty proto, aby Donbas co nejdříve opakoval osud Krymu, zanechal kvůli tomu svou vlastní advokátní kancelář v Moskvě.

„31.10.2014 jsem dorazil do Alčevska,“ říká Andrej, „a okamžitě jsem se dostal na příjem k Mozgovému. Ve „starém štábu“, který se tehdy nacházel v budově chemické čistírny, jsem slyšel, jak Mozgovoj diskutoval se svou mluvčí Annou Sameljuk veřejnou reakci na zasedání „Lidového soudu“, konaného den předtím. (Tehdy kolem 300 obyvatel Alčevsku prostou většinou odsoudili k trestu smrti zastřelením násilníka, který zneužil nezletilou – M.P.). Mluvili o potřebě legalizovat tyto akce. Nabídl jsem pomoc, protože jsem měl právnické vzdělání a zkušenosti jako vyšetřovatel prokuratury v Baškirii. Také se tam v té chvíli nacházel náčelník kontrarozvědky Prizraku Roman Miličenko (nyní odbývá trest na území LLR). Byl jsem okamžitě přidělen ke kontrarozvědce. Druhý den, 1. 11., jsem již zahájil službu.“

Postupně se mezi Kozlovem a Mozgovým rozvinuly blízké a důvěryhodné vztahy. Jako zástupce náčelníka kontrarozvědky brigády se fakticky stal jeho poradcem. Základem kontrarozvědky Prizraku bylo 30 lidí, které Mozgovému přidělil Igor Strelkov. Úkolem kontrarozvědky, kromě identifikace spolupracovníků ukrajinské armády, bylo udržování pořádku v týlu, zajištění bezpečnosti obyvatel města. Bylo to tím aktuálnější, že orgány vnitra fakticky nefungovaly, v alčevském oddělení ministerstva vnitra v té době zůstalo pouze pět až sedm lidí. Kontrarozvědka byla nucena přijmout funkce policie, organizovat noční hlídky, zapojit se do prevence a potlačení trestných činů. Mezitím se vztahy Mozgového s Luganskem staly napjatější.

„Jaká byla příčina konfliktů Mozgového s vedením LLR?“

„Někdy od února 2015, kdy skončila Děbalcevská operace, rozdělily se trofeje, více méně se stabilizovaly pozice, začala druhá vlna zbavení se vlastenců jako takových. Politika Lugansku byla prostá a v něčem dokonce správná: shromažďovat různorodé části vlastenců jako součásti Lidové milice.“

„Proč byli proti tomu mnozí velitelé vlastenců, včetně Mozgového?“

„Protože vznikající jednotky se nezahrnovaly do milice celé. Z každé z nich vzali jen nějakou část. Ale i v Prizraku, i u Pavla Drjomova u kozáků bylo 40-50 % lidí, kteří začínali už od Slavjansku, Kramatorsku a Lisičansku. Území, kde žili dříve a kde zůstali jejich příbuzní, byla pod kontrolou ukrajinské armády. Kam jít? Podle seznamu z února 2015 bylo v Prizraku 800-850 lidí, „Lidovou milici“ LLR zajímalo 300 osob. A kam půjde zbytek, nikoho nezajímalo. To je jeden z hlavních důvodů, proč to velitelé nepřijali. Následně Lugansk dosáhl svého, a po smrti Mozgového přešla část Prizraku do 4. brigády, a část přesunuli do praporu teritoriální obrany, zřízeného ještě Plotnickým. Jeho kmenová sestava je 230 nebo 215 lidí. To byl první konflikt s Luganskem, ale ne hlavní.“

„Jaký byl hlavní?“

„Mozgovoj založil svou zdrojovou základnu. Jemu šly přímo dodávky humanitární pomoci, a v poměrně velkých objemech. V Alčevsku v listopadu 2014 fungovaly tři absolutně bezplatné jídelny. Jakýkoli obyvatel města tam mohl přijít, mohl dostat jídlo dvakrát denně. Přičemž jídlo bylo dobré. To vše bylo na účet Prizraku. Lugansku se to velmi nelíbilo. Když se paní Pjatkova v prosinci 2014 stala starostkou Alčevska, uzavřela svým rozhodnutím tyto jídelny, ačkoli městský rozpočet to nic nestálo. Na konci března se Lugansk rozhodl nepouštět „humanitárku“, která šla přímo Prizraku, vůbec. Pak se stala ještě jedna událost. Přijela k nám mise OBSE v osobě zástupce jejího vedoucího. Navrhl, aby humanitární konvoj jel přes území, kontrolované Prizrakem. Této schůzky jsem se zúčastnil. Na otázku, proč ne přes Lugansk, hosté odpověděli: „Věříme vám, a ne Lugansku.“ Vždyť není tajemstvím, že 80% humanitární pomoci, která přišla do Luganska z Ruska, se nakonec ocitla na trhu.“

„Jak na tu nabídku reagoval Mozgovoj?“

„Souhlasil. V Lugansku začala hysterie. Přijel Sergej Kozlov, pozdější premiér LLR. Byla přemlouvání, byly hrozby. V důsledku toho OBSE od svého podniku odstoupila. Mozgovoj mi pak řekl: „My bychom ten konvoj pustili, ale stejně by jej rozstřílela Lidová milice.““

„Lugansk chtěl převzít proud „humanitárky“ na sebe?“

„Ano. A doslova týden po těchto událostech OBSE nabídla Mozgovému vytvořit vlastní společenské hnutí.“

„Má se na mysli hnutí „Lidové obrození“? Tak iniciativa jeho založení patřila OBSE?“

„OBSE popíchla k tomu Mozgového. S jejich pomocí byla organizována registrace hnutí na Ukrajině. Zakladateli se stali Mozgovoj, Anna a já.“

„Mozgovoj skutečně plánoval bojovat proti oligarchům, měl plány na znárodnění podniků?“

„Nejen plánoval, ale také začal tento boj. V první fázi byly dvě drůbežárny reorganizovány do podoby lidových podniků. Počet zakladatelů byl maximálně povolený počet podle právních předpisů Ukrajiny – 50 osob. Všechno bylo provedeno podle zákonů Ukrajiny, protože začít tyto projekty, které by byly založené na právních předpisech neuznané republiky, by bylo hloupé. Ano, zákony ani v té době ještě nebyly. Převod vlastnictví byl legální z hlediska ukrajinských zákonů. Továrny byly akreditovány. Soukromí vlastníci, kteří zůstali na Ukrajině, fakticky ztratili vlastnictví kvůli nezaplaceným dluhům.“

„Plánoval Mozgovoj účast ve volbách, aby stanul v čele republiky?“

Ano. Alexej Borisovič se chtěl dostat k moci. Sám ani tak nechtěl, spíš ho k tomu postrkovali. Asi v něm viděli vůdce, za kterým nebyla krvavá stopa. Mozgovoj dospěl jako vůdce, stal se vážným politikem. Tento muž byl skutečným vlastencem Ukrajiny v dobrém smyslu slova. Opravdu chtěl zastavit válku. A lidé mu věřili, včetně těch na Ukrajině. Každý, kdo byl na jeho pohřbu 27.května, potvrdí moje slova: dělostřeleckým pozdravem jej doprovázeli na poslední cestě bojovníci ukrajinské armády. Hřměla celá linie dotyku.“

„Ale chtěl zastavit válku v čí prospěch – kapitulovat před Kyjevem?“

„Ne, tak to nebylo. Kyjev režim nenáviděl celou duší. Nebyla řeč o „vzdání se“. Řeč byla výhradně o smíření na základě toho, že tato válka byla vyvolána uměle a není v zájmu lidu. Několik dní před svou smrtí se setkal Borisyč na linii dotyku s veliteli dvou brigád ukrajinské armády. Projednávala se dohoda o tom, že nám plně otevřou frontu. Byli připraveni přejít se všemi svými lidmi, technikou, zbraněmi na naši stranu. Vždycky říkal, že je třeba bojovat do vítězství, ale otázka zní – s kým? Mozgovoj nepovažoval vojáky ukrajinské armády jako nepřátele. Za nepřátele považoval ty, kteří je poslali do této války.“

„Řekl jste, že ho „postrkovali“ Kdo?“

„To je můj osobní názor. Ale jsem si jistý, že byl vůdcem, jehož iniciativy by podpořili ti, které u nás rádi nazývají „kolektivním Západem“. Společenské hnutí „Lidové obrození“ bylo v polovině května 2015 registrováno v ukrajinském ministerstvu spravedlnosti. To znamená, že to bylo jediné společenské hnutí v LLR, uznávané Ukrajinou.“

„Toto bylo příčinou smrti Mozgového?“

„Příčina jeho smrti je v souhrnu akcí, které jsme on a my, jeho tým, dělali. První pokus o zabití Mozgového se konal 7.3.2015. Nebudu se zastavovat u jeho okolností. Ale příčina je důležitá. V prosinci 2014 se v Krasnodonu shromáždili velitelé, kteří nesouhlasili s politikou Lugansku. Projednávaly se otázky těsné koordinace jednotek ve vojenské, právní, humanitární sféře. Na mnoha otázkách se dohodli. Byli tam Mozgovoj, Foma (Fominov, velitel OBRON (samostatný prapor rozvědky zvláštního určení) „Oděsa“), zástupci kozáků Stachanova a Perevalska.
Po této schůzce, o které bylo Lugansku známo, začaly represe. A dál není těžké sledovat chronologii. 1. ledna byl zabit Batman (Alexander Bědnov, velitel štábu 4. brigády LLR), pak 23.ledna starosta Pervomajsku Jevgenij Iščenko (byl známý jako protivník Minských dohod – M.P.), pak Mozgovoj, 12.prosince 2015 – kozácký ataman Pavel Drjomov. Foma byl zatčen, ve skutečnosti unesen a umístěn do luganského vězení 7. ledna 2015. Osvobozen byl 6. listopadu téhož roku, kdy většina spolupracovníků byla již zatčena nebo donucena k odchodu z území LLR do Ruska. Takže určit jednu konkrétní příčinu nelze. Akce Mozgového jako společenského vůdce budily strach, bránily realizaci „luganské politiky“, v kontrastu ukázaly, kdo působí v zájmu lidí a kdo ve svých osobních.“

„Kdo podle vás zabil Mozgového? Víte to?“

„Teď nebudu uvádět jména objednatelů. Ale přímo mají vztah k organizaci a realizaci vraždy Mozgového tři lidé z vyššího důstojnictva brigády Prizrak. Všichni je dobře znají. Jeden z nich nedávno zahynul za dost podivných okolností.“

„Jaké motivy je k tomu vedly?“

„Jeden chtěl „sedět“ na humanitárních a finančních tocích. Druhý moc chtěl velet. A třetí byl prostě vyděšený a pod zárukou, že jej nechají být, zbaběle mlčel.“

„Kdy jste naposledy viděl Mozgového?“

„Naposledy jsem viděl Mozgového 23. května 2015 v jednu hodinu odpoledne. Obvykle jsem k němu jezdil každý den, seznamoval ho se situací ve městě. Přibližně týden před vraždou se k nám dostaly informace, že se na Mozgového chystá atentát. A my jsme přesvědčili Borisyče, aby omezil svůj pohyb na budovu štábu. Snažil se nikam nejezdit, a když jel, tak se zvýšenou ochranou. Během našeho posledního rozhovoru potvrdil, že se nikam jet nechystá. A skupina jeho vrahů už byla ve městě. V noci z 22. na 23. května jsem se s ní osobně setkal. Tito lidé byli ve dvou vozech, jeden z nich bylo BMW X5 s doněckými poznávacími značkami. Nějak se neshodli v kavárně, přijeli jsme tam na vyzvání. Mluvili s námi velmi zdvořile a klidně jsme se rozešli.“

„Jak jste poznali, že to byla právě tato skupina?“

„Složení, zbraně, v dalším období provedená od 23. – 27. května operační práce. Podařilo se udělat ne mnoho, ale přece. Bylo zjištěno početní a personální složení skupiny, konkrétní vykonavatelé jsou známi. Z důvodů osobní bezpečnosti nemohu nyní publikovat jména těchto lidí včetně fotografií. Můžu říci jen jedno. Všichni jsou kádroví pracovníci SBU nebo osoby dlouho a těsně spolupracující s SBU, kteří se v letech 2014 – 2015 aktivně prosazovali a dostávali na pozice v silových strukturách LLR.“

„Proč Mozgovoj tentýž den 23. května přesto opustil štáb?“

„Vše je banální. 19. – 20. května jela Anna Samljuk do Lugansku a nějakým podivným způsobem prý ztratila telefon. Druhý den jí zavolali. Řekli: „Našli jsme váš telefon, přijeďte.“ Hovor probíhal za naší přítomnosti v kanceláři. 23. května Anna požádala Borisyče o auto s řidičem, aby zajela do Lugansku pro telefon. Ve štábu byl v té době přítomen Alexej Markov (přezdívkou „Dobryj“), který měl tehdy na starosti humanitární otázky. Nevzpomínám si, zda tam byl náčelník štábu brigády Jurij Ševčenko. Mozgovoj dal Anně auto. A pak mu zavolala a nabídla mu jet společně. A on s ní jel, aniž by se s někým poradil. Markov a Ševčenko byli jediní lidé, kteří věděli, že odjíždí.“

„A vy jste tam v tu chvíli nebyl?“

„Ne. Přítomnost Markova na štábu potvrzují pracovníci ochranky. Ševčenko mě po vraždě řekl, že byl na štábu až asi do 15.00.“

„Ukazuje se, že všechno proběhlo spontánně? Nikdo předem nevěděl, že pojede touto cestou?“

„Skupina, která přišla, se nacházela v jednom z krajních domů chatové osady – to je okraj obce Michajlovka. Od silnice je to 600-700 metrů. Mozgovoj vyjíždí, skupině zavolají, zatímco je auto na cestě, zaujímá pozici. A pak – střelba. Atentát se připravoval, ale samotná situace uzrála doslova za pár minut. Přičemž nepracovali specialisté.“

„Proč si to myslíte?“

„Profesionálové zpravidla nelikvidují civilisty. Čekají na situaci, kdy na trase zůstane pouze jedno auto. Tam zahynul také manželský pár s těhotnou ženou. Je jasné, že skupina nebyla úplná, možná nestihla přijít skupina přikrytí, proto také konali amatérsky, proto také nezkontrolovali auto, nezkontrolovali hlavní cíl. Byl časný večer, je to jedna z hlavních silnic. Proto vykonavatelé bez přikrytí nemají kam jít. Velmi velké riziko. Proto konali takto, doufali výhradně v hustotu střelby a znalost terénu.

Připomenu, že pokus v březnu 2015, kdy na trase jízdy auta Mozgového vybouchly dvě miny MON-50, se stal na stejném místě. Tehdy zachránila velitele chyba operátora výbuchu. Skupina kontrarozvědky po tomto případě pracovala na místě. Našla fragmenty pouzdra MON-50. Tehdy naše verze způsobila otevřenou zlobu vedení LLR. Podle jejich verze tam byly miny SBU. Tak nebylo tam SBU, tam byly standardní MON-50. Mozgovoj v pokusu byl zraněn hlavně válečkem z „MONky“.

Další nuance: osobní řidič s přezdívkou „Píseň“ byl 23. května jediný, koho dobíjeli. Dokonce ani neprohledali auto. Prošpikovali jej kulkami, viděli, že řidič se snažil vytočit číslo jeho manželky na mobilu a dobili ho. Ale z nějakého důvodu jeho a ne hlavní cíl. A Mozgovoj byl ještě naživu. Anna zemřela okamžitě od kulky v srdci. Ale pokud by byla v tu chvíli nablízku záchranka, pak by měl Borisyč šanci přežít. Zemřel na hojné krvácení. Měl prostřelené nohy. Jeden ochránce zemřel v záchrance. Proč konali tak „špinavě“? To vše bylo provedeno spontánně po zavolání ze štábu.“

„Podařilo se vám zjistit, kdo byl v zabijácké skupině?“

„Za sedm měsíců služby jsem nashromáždil poměrně velký archiv. Je tam mnoho zpráv od agentů, které se mi podařilo kontaktovat na území LLR. S velmi vysokou pravděpodobností je možno konstatovat, že skupina, která „pracovala“ na Mozgovém, také „pracovala“ na Bědnovovi, Iščenkovi a Drjomovovi. Vedl jí kádrový důstojník SBU, který zaujímal do roku 2017 vysoké funkce ve vedení LLR. V roce 2017 byl zatčen Ministerstvem státní bezpečnosti (MGB) LLR a nyní se nachází v luganském vězení. Jeho zástupce jsem osobně viděl v noci z 22. na 23. května, když jsme přijeli na vyzvání do kavárny. Byl v černém BMW s poznávací značkou DLR. Z této skupiny přinejmenším jedna osoba v době atentátu sloužila v silových útvarech generální prokuratury LLR (později zemřela v přestřelce, když se pokusila o likvidaci dalšího „nevýhodného“). Ještě minimálně jeden sloužil v silových útvarech MGB LLR. O zbývajících dvou nemohu říct se stoprocentním jistotou nic. O prvních dvou mám dokumenty – zprávu mého agenta.“

„Čí vůli plnil tento bývalý spolupracovník SBU – svého nového vedení v LLR nebo předchozího v Kyjevě?“

„Zadáváte velmi zajímavou otázku. Z hlediska profesionálních kontrarozvědčíků SBU provedla od roku 2014 velmi dobrou operaci. Zatímco dobývali budovy v Lugansku, zatímco probíhala válka, osoby, které buď byly ve službě v SBU, nebo s nimi spolupracovaly, pomalu obsazovaly funkce v mladé republice. Existuje video, na kterém Plotnickij přímo vyzývá pracovníky SBU, Ministerstva vnitra, prokuratury Ukrajiny, aby se vrátili a pracovali v mladé republice. Kolik lidí, kteří opravdu sympatizují s Ukrajinou, se ocitlo v orgánech práva LLR?“

(„Zde je možno si připomenout, že odstranění Igora Plotnického od moci v roce 2017 bylo doprovázeno obviněními řady jemu blízkých osob ze spolupráce s ukrajinskými zvláštními službami“ – aut.)

„Co se stalo s vámi potom?“

„27. května jsme byli na pohřbu. Tehdy v souvislosti se zřejmými hrozbami ze strany už nového vedení Prizraku se velitel kontrarozvědky Roman Miličenko rozhodl nejprve o přesunu do Lugansku a pak do Ruska. Krásně jsme pochopili, že nás také nenechají naživu. Říkali nám to otevřeně. Ujeli jsme do Lugansku. Zatímco jsme řešili problém s dopravou, 8. června 2015 k nám vtrhla zvláštní jednotka LLR, zatkli mě a velitele hlídky v naší jednotce Orlova Alexandra.“

„Z čeho vás obvinili?“

„Nejprve mě přednesli 67 zabitých, pak se zastavili na třech, ve výsledku nakonec zůstal jeden. Plus k tomu nelegální zatýkání a zadržení. Zatčení jsme opravdu prováděli, ale o jejich nezákonnosti jsem připraven se přít.“

„Zatčení a zadržení koho?“

„Zlodějů, podvodníků, násilníků. Pochopte, nemůžu prostě násilníka nebo obchodníka s drogami pustit na ulici. Když policisté začali od dubna 2015 aspoň něco dělat, začali jsme je předávat jim.“

„Jak s vámi zacházeli?

„První patnáct dní byla mučení, řízená ministerstvem vnitra LLR v Lugansku. Šlo o dva imitace poprav, kdy tě ráno vytáhnou z postele, vyženou na dvůr, přinutí kleknout na kolena a před vámi mává osoba s telefonem, která říká: „No, nyní bude příkaz potvrzen a to je vše.“ Poté příkaz potvrzen není a tebe vrátí do cely.“

„Co od vás chtěli?“

„Chtěli, abych podepsal přiznání viny. Ale stejně jsem nic nepřiznal. Věděli, že jsem bývalý pracovník orgánů. Přesto mě hodili ke zlodějům. Ti mě ​​doslova přitiskli na dlaždice, zlomili dvě žebra. Střepina jednoho z žeber se dostala do jater. Díky intervenci přátel z Moskvy jsem prodělal operaci, přežil. Ve vězení bylo několik cel, které zvali „politické“. V letech 2015-2017 tam seděla prakticky celá střední a vyšší velitelská sestava vlastenců. Někdo sedí dosud.“

„Domnívali se, že od vás může přijít nějaká hrozba? Proč vás nenechali prostě odjet?“

„Věděli, že jen tak nenechám vraždu Mozgového. Ne, že se za něj budu mstít. Ale je nutné případ dovést do konce. Je nutné, aby ti, kteří to opravdu udělali, byli potrestáni.“

„Jaký byl osud těch, kteří, podle vás, mohli zradit Mozgového? Dostali to, co chtěli?“

„Markov nejprve vedl „humanitárku“, pak se stal velitelem Prizraku. Loni zahynul při nehodě. Ševčenko byl nějaký čas velitelem 4. brigády Lidové milice LLR. Arkadyč (Birjukov Pjotr Arkaděvič) – on tehdy prostě hloupě mlčel. Před několika dny jej lidé v civilním oblečení násilím dali do auta a odvezli z území pozic 14. BTrO (prapor územní obrany – pozn. J.V.), to je to, co dnes zůstalo z Prizraku, neznámým směrem. Podle oficiálně vyjádřené verze odjel na léčení.“

„Kteří z ruských dobrovolníků jsou stále vězněni v LLR?“

„Není jich málo. Složení se velmi obměnilo. Mnohé už „odsoudili“ a poslali do táborů, pak se jejich stopy ztrácejí. Pro paměť mohu uvést několik příjmení: Andrej Čeredničenko, Alexej Gejrich (zástupce Fomičeva), Trubnikov Michail (zástupce velitele praporu „Brjanka SSSR“), u mnoha paměť zachovala pouze jména a přezdívky. Celkem v den mého osvobození, 9. dubna 2021, bylo ve vězení Lugansku nebo Luganské instituci výkonu trestu, jak se oficiálně nazývá, mezi 30 a 50 lidmi, občanů Ruské federace, většinou vlastenců první vlny.“

Andrej Kozlov strávil ve vězení celkem 5 let a 4 měsíce. Plus ještě půl roku v táboře města Petrovského na území LLR, kam jej odvezli v roce 2017. Podle výsledků dvou rozsudků a dvou odvolání byl odsouzen na 5 let a 10 měsíců odnětí svobody, které si v době vyhlášení druhého rozsudku v listopadu 2020 již prakticky odbyl. Žádnou pomoc od státních orgánů Ruské federace za celá ta léta nedostal. Žádné výsledky nepřinesly opakované žádosti jeho přátel na ruské ministerstvo zahraničí Ruské federace a vyšetřovací výbor.

„Marii Butinu a Kirilla Vyšinského vytáhnout z vězení zahraničních nepřátelských států je zajímavější a politicky správnější,“ říká s hořkostí. „A my… My, zřejmě, nejsme zcela občané své země. Naše životy a osud nejsou zajímavé. Prostě na nás zapomněli.“

Marina Perevozkina, MKRU (Moskovskij komsomolec), 17.7.2021

Přeložil: Jaromír Vašek

Zdroj: https://www.mk.ru/social/2021/07/17/s-gruppoy-ubivshey-mozgovogo-ya-stolknulsya-v-kafe.html

488 total views, 1 views today