ROMÁN FAINY SAVENKOVÉ A ALEXANDRA KONTOROVIČE „STOJÍCÍ ZA TVÝM RAMENEM“
Román „Stojící za tvým ramenem“ (rus. „Стоящие за твоим плечом“) vyšel koncem září 2021 v Rusku. Je k dispozici i v online podobě. Je to román pro děti o válce na Donbase očima dětí. Je o boji dobra a zla. Je prvním románem luganské spisovatelky Fainy Savenkové (12). Román byl napsán ve spolupráci s ruským spisovatelem vědeckofantastických románů Alexandrem Kontorovičem. Přemluvu ke knize pod názvem „Požehnej kočkám a dětem“ napsal ruský spisovatel, člen Svazu spisovatelů Ruska, Jegor Cholmogorov.
POŽEHNEJ KOČKÁM A DĚTEM
Jedním z nejspecializovanějších témat v každém uměleckém příběhu, skoro na hranici přijatelného, jsou děti ve válce. Slzička dítěte funguje bez problémů a dojemně, proto je nutné ji používat s maximální opatrností, aby nedošlo ke zfalšování. Ale to je, když hovoříme o literatuře „o dětech“, o knihách, které píší sytí strýčkové a tety v tichu svých kanceláří daleko od války.
Ale stává se, že se objevuje i jiná literatura. Ta, kterou vytvoří děti, děti ve válce. Také téměř na hranici přijatelného – utřela slzy a sama promluvila. Ale ukázalo se, že to není slza, ale ostrý, nemilosrdný hřebík. Zrovna tak je to s pracemi Fainy Savenkové. Malého děvčátka, která je starší než můj devítiletý syn, ale mladší než má patnáctiletá dcera, žijící prakticky na přední linii, ve městě Lugansku, na Donbase. Na této odloučené ruské půdě zní slova o „slzičce dítěte“ zcela konkrétně. Již v říjnu 2018 UNICEF napočítala 149 zabitých donbaských děti, od té doby jich přibylo. Raněné, vystrašené, traumatizované, hladovějící ani nepočítají. Faina žije ve světě, kde být dítětem a žít na straně těch, koho ukrajinské orgány v Kyjevě zapsali na seznam „separatistů“, znamená balancovat na pokraji smrti. Díky příběhům a románům Fainy Savenové se můžeme podívat do světa těchto dětí. A ne všem sentimentálním kritikům se zalíbí to, co je uvnitř. Tam není žádná sentimentalita, romantika a utěšování vlastní bolesti. Tam je v něčem těžký svět dospívajícího, v něčem svět dospělého, který se skládá z nebezpečí, obklopujících ze všech stran — miny, dělostřelba, nepřátelské zpravodajské služby, verbující důvěřivé děti. V něčem se to podobá brutálnímu světu, plnému hrozeb, Arkadije Gajdara v „Osudech bubeníkových“ a „Vojenském tajemství“. Všude nepřátelé, špioni, zrada, a děti se tomuto konfliktu nevyhnou. Ale zatímco je svět Gajdara ze dvou třetin vymyšlený, tady je vše skutečné. Skutečné zničené letiště, skutečné střelbou zničené domy, skutečné miny, skutečné cizí zpravodajské služby, proniknuté skutečnou přízemní nenávistí. A jediný způsob, jak se s tímto hrozivým světem sžít, není sentimentální próza, ale epos, legenda, pohádka, ve kterém boj neprobíhá s prozaickou žárlivou „nedotknutelností státních hranic“, ale s kouzelnými nepřáteli. Protože hlavní je, co dítě potřebuje, i v míru i ve válce – kamaráda a ochránce, i skutečného, i vymyšleného. Kolik takových vymyšlených kamarádů vytvořila světová dětská literatura, ale vždy se dotknou srdce. Také kočičky – obránci Fainy Savenkové se mezi ně zařadily. Nejsou úplně pohádkové, jako není úplně vymyšlený nebezpečný svět Fainy – kočky nemluví a nechodí v botech. Zato ochraňují jak před lidským zlem, tak před fiktivními nepřáteli – „sovilami“.
Není těžké poznat tohoto nepřítele. Vždyť na Donbase probíhá nejen národněosvobozenecká, ale také mystická válka. Válka mezi ruskou pravoslavnou civilizací a okultním zlem. Stateční mládenci z praporu „Azov“ rádi „hajlují“ a všude používají runy, oblíbené esesáky, kterým říkají „siegy“, ale v knize se nazývají „sovy“. Této jedem napuštěné temnotě vzdorují statečné chytré kočky. Před tímto zlem také ochraňují děti. Faině Savenkové a Alexandru Kontorovičovi se podařilo vytvořit úžasný mezižánr – slovanská fantastika je zkombinována s historickým románem o kavkazské válce, s příběhem o Velké vlastenecké válce, a zdá se, že i s fantastikou v blízké budoucnosti, v Doněcku v roce 2025, který je už příliš blízko současnosti.
Každá literární tradice je sama o sobě dobrá, je velmi obtížné je směšovat, ale autorům se to podařilo, především díky absolutní pravosti základního doněckého textu. Kniha pulsuje od bitevního fantazie k dětskému příběhu a zpět, neobvykle se proplétající ve své docela ne sentimentální morálce. V této válce je vše opravdické: tu je smrt a peklo, tu mohou zabít, včetně dítěte, a mýtické usmíření všech se všemi je sotva možné. Proto je hlavní stát za svými, věřit svým, neztratit se a neopozdit se. Takové drsné knihy píší – s talentovaným spoluautorstvím dospělých – naše děti. Stanou se zase jejich milované kočičky heboučkými mňoukajícími hračkami, splní se jejich sen o skutečných, ne pohádkových ochráncích? Záleží na nás.
Jegor Cholmogorov
254 total views, 1 views today