STANICE LUGANSKÁ – СТАНИЦА ЛУГАНСКАЯ

Jel jsem se podívat do městyse Stanice Luganská za řeku Doněc. Cesta autobusem z východního konce Luganska k mostu přes Doněc trvá jen 15 minut. Na mostě byl do 25.2.2022 jediný hraniční přechod mezi LLR a Ukrajinou (chystané hraniční přechody Lugansk-Sčasťje a Pervomajsk-Zolotoje nebyly kvůli chybějící garanci bezpečnosti ze strany Ukrajiny nikdy otevřeny). Přechod byl jen pro pěší, protože po opravě zřícené části mostu Ukrajinou v roce 2019 byla tato část příliš úzká. Těsně za mostem jsem byl již na jaře 2019 (to ještě část mostu opravena nebyla a muselo se chodit po krkolomných přechodech dolů a nahoru), dál jsem jít tehdy nemohl, území za mostem bylo pod kontrolou Ukrajiny a třista metrů přede mnou bylo přes celou silnici ohromné vojenské stanoviště Ukrajiny. V létě 2019 po dohodě vlád Ukrajiny a LLR došlo k odvodu vojáků a zbraní obou stran dál od sebe, takže zmíněné vojenské stanoviště zmizelo. Nicméně ostřelování chatových osad na území LLR ukrajinskými vojáky pokračovalo dále. Někdy střely doletěly dokonce až k okrajům Lugansku. Stanice Luganská přešla 25.2.2022 pod kontrolu LLR, v dalších dnech celý Stanično-Luganský okres, takže teď už se dalo jít dále do městyse. Ostřelování území LLR z městyse Ukrajinou ustalo a zavládl zde po osmi letech mír.

Přešel jsem most přes Doněc, dál po zmíněném úzkém mostu, po kterém jezdí osobní auta, a ocitl jsem se na místě, kam jsem došel v roce 2019. Kousek dál je stanice místního autobusu, přede mnou opravená silnice do Stanice Luganské, jejíž část slouží pro pěší. Kilometr před námi je vidět Stanice Luganská. Silnice je lemována lavičkami s odpadkovými koši, ale také cedulemi „Pozor, miny!“ Za mírnou zatáčkou jsou na začátku městyse pozůstatky ukrajinské hraniční kontroly. Znak městyse a socha, stejně jako okolní domy, jsou rozstříleny. Dál už stopy po bojích vidět nejsou. Po chvíli míjím opravený památník 242 zastřeleným zajatým vojákům v roce 1942 a mířím do centra.

Stanice Luganská byla založena jako kozácká stanice v roce 1688. V roce 1923 se stala centrem Stanično-Luganského okresu, v roce 1938 městysem. V roce 2019 zde žilo 13 000 obyvatel, nynější počet se odhaduje na 8 000 (mnoho lidí odešlo na Ukrajinu, do Ruska, přišli běženci z Rubežného). Od dubna do října 2014 byl městys pod vedením Alexeje Mozgového pod kontrolou nově vyhlášené LLR, od října 2014 do února 2022 pod kontrolou Ukrajiny. Od ledna do července 2015 v městyse řádili členové batalionů Tornádo a Černigov (vloupání a krádeže, bití, mučení, věznění civilistů, 11 osob zmizelo beze stopy). V noci z 24. na 25.2.2022 ukrajinští vojáci z městyse zmizeli, 25.2.2022 přišli vojáci LLR. Odehrávaly se jen malé přestřelky, poškozeno bylo několik domů a silnice.

Brzy přišla humanitární pomoc, zformovaly se místní a okresní orgány (zůstaly dvě třetiny činovníků), policie, v několika dalších týdnech začala výplata penzí a sociálních dávek orgány LLR. Ruština se znovu stala místo ukrajinštiny úředním jazykem. Vedle ukrajinských hřiven se začalo platit za zboží i služby rubly, ceny zboží se snížily na úroveň cen v LLR (např. ceny plynu poklesly o třetinu), přešlo se na moskevský čas. Po osmi letech bylo obnoveno železniční spojení z Lugansku do Stanice Luganské (a dál až do Starobelska). Složitý přechod čekal hlavně školy. Postupně jsou převáděny na školský systém LLR, a to v době, kdy výuka neprobíhá přímo ve školách, ale na dálku. Vyučovacím jazykem se místo ukrajinštiny stala opět ruština. Ruský jazyk a ruská literatura byly zavedeny jako hlavní vyučovací předměty (dosud byl ruský jazyk jen jako volitelný cizí jazyk), změny probíhají v předmětech dějepis (vrací se historie Ruska včetně historie Velké vlastenecké války), zeměpis (rodná země místo Ukrajiny je LLR), občanská výchova (místo ukrajinského nacionalismu-šíření nenávisti proti Rusku a Rusům, je zavedena výuka vlastenectví a spolupráce mezi národy). Plně se změny uplatní až v novém školním roce. Řeší se problém s absolventy 9. a 11.tříd, aby i oni měli uznané studium v LLR a mohli jít na vysoké školy v LLR a Rusku.

Ve Stanici Luganské jsou dvě střední školy (1.-11.třída), jedna škola pro 1.stupeň (1.-4.třída), Dům kultury (dětský klub, dětský pěvecký a taneční kroužek, pěvecký soubor dětský a dospělých, počítačový kroužek), Dětské centrum tvorby Radnik, stadion, Dětská a mládežnická sportovní škola, hudební škola, Vlastivědné muzeum (jeho součástí je i Muzeum kozáctva-bylo jediné na území Ukrajiny), Vesnický klub (kroužky, orchestr), dětská knihovna a knihovna pro dospělé. Na náměstí se nachází budova administrativy městyse a okresu a Dům kultury. Nedaleko centra je památník Velké vlastenecké války-osvobození městyse Rudou armádou.

V Domě kultury mně pracovnice ukázala hernu pro děti, dětskou knihovnu a knihovnu pro dospělé. V knihovnách mě ředitelky přivítaly, pohovořily o svých knihovnách a o možné spolupráci s Českým kulturním centrem Julia Fučíka v Lugansku. V knihovně mají i československé knihy. Také v knihovnách došlo ke změnám. Z fondu byly vyřazeny knihy s nacionalistickou tematikou a doplněny o knihy s vlasteneckou tematikou, s tematikou Velké vlastenecké války, Mladé gardy, o knihy o Rusku a jeho historii, o LLR. Z knihoven se samozřejmě nebudou vyřazovat knihy o Ukrajině. Ředitelky knihoven i pracovnice Domu kultury mně vyprávěly o své radosti z toho, že se po osmi letech dočkaly přechodu pod správu LLR.

Jaromír Vašek, Stanica Luganská, 16.5.2022

308 total views, 1 views today