JARNÍ REPORTÁŽE Z DONBASU 2022 5.ČÁST

5. MARIUPOL

2.4.2022 všichni zahraniční novináři s napětím a zájmem očekávali cestu do Mariupolu. Čekali jsme leccos, ale to, co jsme uviděli, nám vyrazilo dech. Jen jsme zírali a nebyli schopni slova.

V doprovodu vojáků jsme vyrazili z Doněcka cestou na jih. Čekalo nás 100 km. Silnice byla až do Jelenovky pěkná. Po průjezdu Jelenovkou nás měl čekat bývalý hraniční přechod na linii dotyku mezi DLR a Ukrajinou. Na ten jsme ale nedojeli. Na vojenském stanovišti za Jelenovkou nás poslali dál oklikou. Fronta se zde sice posunula, ale v oblasti za Jelenovkou jen velmi málo směrem na západ, takže silnice vede nedaleko fronty. Silnice je často Ukrajinci ostřelována. Jeli jsme tedy objížďkou. Když jsme se vrátili na hlavní silnici, chyběl na ní most (vyhozený Ukrajinci při ústupu), tak jsme jeli prašnou cestou pod mostem. Po najetí na hlavní silnici jsme projeli bývalý hraniční přechod na linii dotyku. Ocitli jsme se podruhé na území, které bylo nedávno pod správou Ukrajiny. Dál probíhala cesta klidně, silnice byla celkem dobrá, a přes Volnovachu jsme se přiblížili k Mariupolu.

Několik kilometrů před Mariupolem jsme zastavili a oblékli si neprůstřelné vesty a helmy.V Mariupolu prý stále pracují ostřelovači Azovu… Jeli jsme dále a po chvíli jsme byli v Mariupolu, tomto těžce zkoušeném městě. Okrajové čtvrti a značná část města je již pod kontrolou armády DLR a ruské armády. Pod kontrolou praporu Azov zůstává závod Azovstal a blízké okolí.

Na okraji města byla na velké ploše rozdávána humanitární pomoc obyvatelům města. Obrovské množství lidí sem přijíždělo a přicházelo, mj. také pro vodu. Ve městě nefunguje dálkové topení, elektřina, plyn ani voda. Obchody jsou rozbité. Přijeli jsme do jedné z okrajových čtvrtí Mariupolu – typického panelového sídliště. Zastavili jsme, vystoupili a … Uviděli jsme hrůzu kolem. Nikdy jsme nic takového v životě neviděli.

Vyhořelé a rozbité paneláky, zničená auta u domů, zničené obchody, školy, školky. Všude kolem spoušť. V některých dvorech mezi domy se zázrakem zachovaly zahrádky a dětská hřiště. Zaparkované auto u domů však nezůstalo celé ani jedno. Dostali jsme možnost jít se podívat do sklepů neobyvatelných domů a pohovořit s obyvateli. Dříve měly ve sklepích paneláků své obchody a služby různé firmy. Nyní slouži každý prostor jedné nebo více rodinám. Na malém prostoru rodiny žijí. Vzaly si sem nezbytný nábytek a nějaké věci. Je tu tma a chladno, není plyn, pro vodu musejí docházet. Jídlo si rodiny ohřívají za domem na ohni. Lidé vyprávěli své příběhy. Jsou si podobné. Někteří ve sklepě žijí už několik měsíců, zbývající více než měsíc. Mnoho lidí uprchlo. Někteří lidé se procházejí nebo sedí na lavičkách za domem, jak byli dříve zvyklí. Prošli jsme se i mezi domy. Stále stejný obrázek. Po celou dobu pobytu nás provázela velmi silná střelba. Bylo slyšet, že se v centru města ještě bojuje. Lidé si toho však nevšímali. Střelbu slyšeli celých osm let. Některých obyvatel jsme se ptali, jak situaci prožívají. Nikde nebyl cítit strach nebo úzkost, přestože vyprávěli o hrůzných věcech. Vyprávěli, jak členové Azovu nechtěli z města pustit civilisty a stříleli po nich. Vyprávěli, jak členové Azovu vyháněli lidi z bytů a opevnili se tam. Vyprávěli o raketových a dělostřeleckých útocích Azovu na obytné domy. Všichni vyjadřovali radost z toho, že bude Azov z města vyhnán a že nastane mír.

Z města jsme odjížděli mlčky a přáli jsme obyvatelům města klid a mír.

Jaromír Vašek, Mariupol, 2.4.2022

1,275 total views, 2 views today