JARNÍ REPORTÁŽE Z DONBASU 2022 6.ČÁST

DĚTI Z MARIUPOLU – PŘÍBĚH MÁŠI A JEJÍ RODINY

Ve stejný den, kdy jsme byli se skupinou zahraničních novinářů v Mariupolu, jsme v Doněcku navštívili oddělení dětské travmatologie. Oddělením nás provázel hlavní doktor a zmocněnkyně vlády DLR pro práva dítěte.

Nejprve nás seznámili se situací. Vzhledem k nedostatku zdravotnického personálu a vybavení v mariupolské nemocnici jsou všechny těžce zraněné děti převáženy do doněcké nemocnice. Zde jsou děti operovány. Po stabilizaci zdravotního stavu jsou děti k následné rehabilitační péči převáženy do rehabilitačního centra v Moskevské oblasti.

Doktor nám ukazoval fotografie raněných částí těla dětí. Nebyl to příjemný pohled. Zlomeniny nebo popáleniny lze ještě považovat za lehčí případy. Ale tady se před námi objevily fotografie rukou, nohou, ale i dalších částí těla dětí, kde třeba v části nohy nebo ruky byla vidět jen kost, nebo v jiné části těla byl vytržen kus masa.

S některými dětmi jsou tu rodiče, některé děti jsou sirotky a některým dětem se rodiče nebo příbuzní hledají. Zmocněnkyně nám dovolila natáčet a fotografovat pouze děti, jejichž přítomní rodiče k tomu dali souhlas.

Šli jsme za dětmi do pokojů. Na jednom pokoji leželi chlapci i děvčata, na dalších dvou jen děvčata. U některých seděli maminka nebo tatínek. O některých dětech nám doktor vyprávěl, jaké zranění mají a jak je léčí, zmocněnkyně doplnila informaci o tom, jak se zranění přihodilo. Byly to otřesné příběhy.

Co bylo velmi příjemné-optimismus lékaře, zmocněnkyně i dětí. Všichni věří v brzké uzdravení dětí a v příchod míru na Donbas.

Po návštěvě dětí na pokojích nám na chodbě vyprávěli svůj příběh tatínek Sergej s osmiletou dcerkou Mášou.

Rodina žila v rodinném domě v Mariupolu. Když se přiblížila k městu fronta a město bylo obklíčeno ruskými a doněckými vojsky, rodina se pokoušela, stejně jako stovky jiných rodin, opustit město. To však nebylo možné, vojáci Azovu nepřetržitě ostřelovali přístupy k městu, a to i tehdy, když byly oficiálně zřízeny zelené koridory. Rodina tak musela zůstat ve městě a schovávat se ve sklepě. Později dostal dům zásah a začal hořet. Jen s vypětím všech sil se Sergejovi podařilo vynést z ohně starší dcerku Mášu s visící rukou a vyvést manželku a maminku. Tatínek Sergeje uhořel. Mladší dcerka se silně nadýchala kouře, tatínek Sergej ji vynesl, byla v bezvědomí, šedé barvy. Zavolal sanitku, mezitím dal dcerce umělé dýchání a pokoušel se ji oživit. Po příjezdu sanitky doktor konstatoval smrt mladší dcerky. Další den zemřela maminka Sergeje. Zbytek rodiny se musel přesunout (Sergej nemluvil o přestěhování, protože v domě všechno shořelo včetně dokladů) k příbuzným. Máša byla ošetřena v nemocnici v Mariupolu a poté převezena na operaci do Doněcku. Tatínek Sergej jel s ní. Ani u příbuzných však nebylo bezpečno, vojáci Azovu cíleně stříleli po civilistech a ničili obytné domy. Po ovládnutí dalších částí města vojáky DLR a Ruska se podařilo odjet do Doněcka i manželce Sergeje. Přes všechny prožité hrůzy Sergej věří, že vše bude dobré. Malá Máša se při rozhovoru usmívala, konstatovali jsme, že je velmi silné děvče. Vždyť toho tolik prožila, nejen celý svůj život, ale hlavně posledních několik dní, kdy přišla o milovanou sestřičku, babičku a dědečka. Máša nám vyprávěla o svých zájmech (hlavně kreslení), o škole apod.

V současnosti se zdravotní stav Máši lepší, rodině jsou vybavovány náhradní doklady a během deseti dnů odjede rodina do rehabilitačního centra v Moskevské oblasti. Co bude dál, Sergej zatím neví. Rodina je bez peněz. Sergej se spíš přiklání k myšlence zůstat v Rusku.

Jaromír Vašek, Doněck, 2.4.2022

Tatínek Sergej s dcerkou Mášou
Máša
KODAK Digital Still Camera
KODAK Digital Still Camera

1,040 total views, 1 views today