JARNÍ REPORTÁŽE Z DONBASU 2022 2.ČÁST
2. ZA LINIÍ FRONTY – TRECHIZBENKA
Poprvé měli všichni zahraniční novináři možnost dostat se za bývalou linii dotyku, kterou rozhodně nešlo celých sedm let nazývat „linií příměří“, protože odtud Ukrajinci neustále ostřelovali města a vesnice za řekou Doněc v Slavjanoserbském okrese v LLR. Trechizbenka byla po sedm let pod ukrajinskou správou, nedávno přešla pod správu LLR. Přijeli jsme se podívat, jak to vypadá ve vesnici po odchodu ukrajinských vojáků, a jak na novou situaci pohlížejí místní obyvatelé.
Z Luganska jsme jeli přes město Slavjanoserbsk a dále k řece Doněc, která tvořila bývalou linii dotyku mezi Ukrajinou a LLR. Před řekou, přes kterou vede poničený most, nás zastavili vojáci na vojenském stanovišti. Zde mezi lety 2015 – 2022 hraniční přechod nebyl, cesta přes most byla otevřena teprve nedávno. Na obou stranách Donce kontrolují vojáci LLR každého, kdo přechází řeku – bývalou linii příměří. Přejeli jsme přes most a ocitli jsme se na území, které bylo ještě nedávno pod správou Ukrajiny. Po chvíli jsme přijeli do Trechizbenky. Vesnice neutrpěla tolik jako jiné vesnice na linii fronty, protože se zde neodehrály velké boje o vesnici. Ukrajinci v bezvýchodné situaci vesnici sami opustili. Nicméně po svém odchodu vesnici ostřelovali.
Nejprve jsme jeli podívat se na opuštěnou bývalou základnu praporu Ajdar. Základna se nacházela v jedné z ulic vesnice v rodinném domě, mezi dvěma jinými rodinnými domy. Byli jsme upozorněni, že chodit můžeme jen po cestičce za vojákem. Cestičku nesmíme opustit, protože by tam mohly být miny. Území obce a jejího okolí nebylo ještě plně odminováno. Prohlédli jsme si dům uvnitř. Všude byly rozházené věci, včetně výstroje a osobních věcí vojáků Ajdaru, potraviny, další věci i různé dokumenty. Na stěnách visely obrázky dětí z místní školy, na kterých děti vyjadřují podporu Ukrajině a ukrajinským vojákům a přejí Ukrajině vítězství. Bylo vidět, že Ukrajinci odcházeli velmi spěšně. V hospodářských prostorách jsme viděli mnoho ve spěchu zanechaných nábojů různých kalibrů, na dvoře důmyslný systém zákopů a okopů. Doprovázející vojáci nám řekli, abychom si všimli, že zákopy a okopy jsou otočeny ve směru na vesnici Krymskoje, které bylo ovšem tehdy také pod správou Ukrajiny. Znamená to, že Ukrajinci stříleli z této základny na vlastní vojáky a civilisty v Krymském, aby pak ze střelby obvinili vojáky LLR. Slyšeli jsme zvuky střelby z nynější posunuté linie fronty za Krymským.
Po prohlídce základny jsme jeli do středu vesnice, kde se nachází kostel, různé památníky, budovy administrativy, obchodu a zdravotního střediska. Ve vesnici je škola i školka. Ve vesnici bylo živo, lidé chodili na nákup nebo na procházku, rozmlouvali, seděli na lavičkách před domy. Před budovou administrativy jsme hovořili se dvěma místními ženami, jedna z nich byla starostka vesnice. Starostka vzpomínala na příchod vojáků LLR: „Naši občané je vítali a radovali se, že končí toto strašné období. Viděli, co tady Ukrajinci udělali jenom za poslední dva tři dny jejich přítomnosti ve vesnici. Dříve to byla pěkná vesnice, bohatá. Nyní zůstaly prázdné domy. Je těžko, všechno je třeba obnovit.“ V další části starostka vypravovala, jak špatně se ukrajinští vojáci chovali k místním obyvatelům. Jednou přišli do její kanceláře a uráželi ji. Druhá žena zdůraznila, že ve vesnici není již měsíc elektřina a plyn, voda se dováží v cisternách. Obě však věří, že nastal toužebně očekávaný mír a že se s pomocí vlády LLR a Ruska podaří vesnici obnovit.
Zrovna v době naší přítomnosti přijely do místní mateřské školy s humanitární pomocí dvě poslankyně Lidového sovětu LLR. Vyprávěly, že je postupně obnovována místní mateřská škola. Ve školce nezůstal kámen na kameni, Ukrajinci vybavení zničili nebo rozkradli. Poslankyně věří, že brzy bude provoz školky obnoven.
Následovala prohlídka ještě jedné základny Ajdaru ve vesnici a přilehlého důmyslného systému zákopů. Vyjeli jsme i za vesnici, kde jsme viděli bývalé obranné postavení Ukrajinců.
Jaromír Vašek, Trechizbenka, 30.3.2022
1,496 total views, 1 views today