ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 1.

14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

1. PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ V ROCE 2014

UKRAJINA V DOBĚ SOVĚTSKÉHO SVAZU

V období Sovětského svazu (1922-1991) byla Ukrajina hospodářská velmoc (těžba uhlí na Donbase, nerostných surovin, průmyslové podniky, úrodná půda-obilnice Evropy) jak v rámci SSSR, tak v Evropě. Na Ukrajině nebyly ani žádné národnostní a náboženské rozpory. 8.12.1991 rozhodli tři lidé-prezidenti Ruska Jelcin, Ukrajiny Kravčuk a Běloruska Šuškevič v bělověžském pralese bez souhlasu lidu SSSR a lidu tří zmíněných republik, o zániku SSSR a vzniku Společenství nezávislých států-SNS.  Byl to nezákonný akt, doslova puč tří lidí, v rozporu s Ústavou a zákony SSSR a v rozporu s výsledky referenda ze 17.3.1991 o zachování SSSR (účast 79,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 76,4% hlasujících). Všichni tři prezidenti se tak dopustili vlastizrady. Zejména Rusové, obývající východ a jih Ukrajiny, nesli rozpad SSSR velmi těžce (na celé Ukrajině hlasovalo v referendu 83,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 70,2% hlasujících).

SAMOSTATNÁ UKRAJINA

Ukrajina zůstala po rozpadu SSSR pozorovatelem Společenství nezávislých států (SNS), svazku bývalých republik SSSR. V SNS šlo hlavně o rozvoj hospodářské spolupráce. Po osamostatnění Ukrajiny v roce 1991 se  ani první prezident samostatné Ukrajiny Leonid Kravčuk, ani jeho následovník Leonid Kučma (zvaný mezi lidmi Čučma), příliš o svou zemi nestarali. Hospodářská situace se začala zhoršovat, zavíraly se podniky, rostla nezaměstnanost, začaly se objevovat národnostní rozpory mezi Ukrajinci (obývající hlavně západ země) a Rusy (jih a východ). A již krátce po roce 1991 se začal připravovat za pomoci Západu scénář velkých změn, který měl vést k odpoutání Ukrajiny od SNS a k jejímu připoutání k Západu (EU, NATO), aby bylo možné hospodářsky Ukrajinu vysát a politicky a vojensky ji zneužít proti Rusku.

POČÁTKY VNITROPOLITICKÉ KRIZE

První pokus o velkou změnu, tzv. Oranžová revoluce v roce 2004, po které prezidenta Kučmu vystřídal prozápadní Viktor Juščenko (v opakovaných prezidentských volbách porazil Viktora Janukoviče), neměla dlouhého trvání. Ve volbách v roce 2010 vyhrál proruský Viktor Janukovič. Janukovič chtěl vyváženou spolupráci jak s Ruskem a státy SNS, tak s EU. Vyjednal smlouvu o spolupráci mezi Ukrajinou a EU. EU však žádalo Ukrajinu o jednostrannou spolupráci s EU a přerušení spolupráce Ukrajiny se SNS. A tady někde začíná ukrajinská vnitropolitická krize, vedoucí k občanské válce na Donbasu. Následující události dokazují, o co šlo EU, NATO a Západu-o zničení Ukrajiny jako prosperující země, o její vytržení ze SNS a o její připoutání k Západu (vstup do EU, NATO). A v budoucnu o její využití jako nástupiště pro válku proti Rusku.

MAJDAN-PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ

Janukovič v listopadu 2013 odmítl smlouvu o spolupráci Ukrajiny s EU podepsat, protože chtěl pokračovat ve spolupráci se SNS. Toho okamžitě využily dlouho předtím připravené domácí i zahraniční živly, které se shromáždily na náměstí Nezávislosti (ukr. Majdan Nězaležnosti, do roku 1991 náměstí Říjnové revoluce) a žádaly rezignaci prezidenta Janukoviče. Protesty trvaly do února 2014. Na demonstracích se objevovaly portréty Stěpana Bandery a vlajky jeho Ukrajinské povstalecké armády-UPA. Jako protiváha vznikl tzv. Antimajdan, demonstrace na podporu dosavadní vlády. 19.2.2014 došlo k masakru na Majdanu, kdy ukrajinští nacionalisté spolu s najatým gruzínským komandem začali z oken okolních budov střílet na demonstranty, z čehož nacionalisté obvinili příslušníky pohotovostního pluku-Berkutu. Poté začala střelba i na příslušníky Berkutu. Oficiálně bylo zabito přes 25 lidí na obou stranách (celkem za celou dobu demonstrací se uvádí podle různých zdrojů 77 či 82 obětí).

„21. února 2014 pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při čemž asistovali polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, spolu s kolegy z Francie Laurentem Fabiusem a Německa Frankem Steinmeierem, ruským ombudsmanem Vladimirem Lukinem a ruským velvyslancem Michailem Zurabovem. V průběhu dne byla podepsána dohoda o návratu k ústavě z roku 2004, vytvoření prozatímní vlády, vyhlášení všeobecné amnestie pro demonstranty a zdržení se násilí na obou stranách, což následně potvrdil německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření nových volebních zákonů. Dohoda nebyla nikdy dodržena a její dodržení nebylo ze strany EU, která se na jejím uzavření podílela, nikdy vyžadováno nebo nějak sankcionováno.“ (Citováno z Wikipedie-článek  Euromajdan)

Místo splnění výše uvedené dohody došlo ke státnímu převratu. Parlament 22.2.2014 pod nátlakem a hrozbami ze strany nacionalistů nezákonně odvolal prezidenta Janukoviče z funkce a ten emigroval do Ruska.

„Takovéto odvolání prezidenta Ukrajiny z funkce je ale de jure neplatné, protože k odvolání parlamentem byly podle ústavy krom potřebného množství hlasů nutné také obžaloba z velezrady (nebo jiného závažného trestného činu) a následné schválení odvolání Nejvyšším soudem a poté ještě Ústavním soudem. Tato nezbytná procedura ale nikdy neproběhla. Dále lze prezidenta odvolat ze zdravotních důvodů a také se může prezident funkce vzdát dobrovolně; ani jedno ani druhé nebyl tento případ. Poslední možností uprázdnění prezidentského úřadu by byla smrt prezidenta, což se prokazatelně nestalo.“ (Citováno z Wikipedie-článek  Euromajdan)

23. února 2014 byl parlamentem nezákonně zvolen jako „zastupující prezident“ předseda parlamentu Alexandr Turčinov. Poslanci vyměnili vládu a zahájili stíhání třiceti lidí kvůli „krvavým represím“. Bývalí ministři většinou emigrovali do Ruska.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

Leonid Kravčuk
Leonid Kučma
Leonid Kučma
Viktor Juščenko
Viktor Juščenko
Viktor Janukovič
Viktor Janukovič
Oleksandr Turčinov
Alexandr Turčinov
Kreščatik za dob SSSR
Kreščatik za dob SSSR
Náměstí nezávislosti (Majdan) za dob SSSR
náměstí Nezávislosti (Majdan) za dob SSSR
Náměstí nezávislosti (Majdan) 2014
náměstí Nezávislosti (Majdan) 2014
Náměstí nezávislosti (Majdan) 2014
náměstí Nezávislosti (Majdan) 2014

41,262 total views, 1 views today