BOHDANKA-DOČA A ANNA-MALÁ HVĚZDIČKA O DONBASU

„Nelze zlomit náš duch“: mládež Donbasu řekla ostré „ne“ Ukrajině

25.8.2020

Tisková agentura Charkov

24.8. Ukrajina slavila Den nezávislosti. Po státním převratu je možné na každém kroku slyšet, že se nyní země stala více nezávislou a demokratickou, přitom o žádné samostatnosti nemůže být ani řeči: v zemi je chaos, devastace, šestý rok je válka.

Před šesti lety, když „vlastenci“ organizovali v zemi Majdan, a nacionalisté se vydali do kyjevských ulic a křičeli „Sláva Banderovi a Šuchevičovi!“, východní část země a Krymský poloostrov se nesmířily s novou vládou a vystoupily proti takovým změnám v zemi. Majdan se přesto odehrál, ale Krym nakonec zvolil jinou cestu a znovu se spojil s Ruskem, a Donbas již šestý rok pokračuje ve válce za své přesvědčení. Jen proto, že tento region chtěl nadále mluvit svou rodnou ruštinou, ctít hrdiny a oslavovat Den vítězství, začala ukrajinská armáda střílet na domy jeho civilistů.

Pak pro Donbas začala nová epocha – epocha jeho nezávislosti. Objevily se lidové republiky Doněcká a Luganská, ve kterých dokonale chápou, co se dnes na Ukrajině děje a proč tam žádná nezávislost není. Ale v samotných republikách je všechno jiné: tam jsou lidé svobodní ve svém výběru, mluví jazykem, kterým chtějí a nemusí se bát, že půjdou do vězení za vlastní názor, jako se to často děje na Ukrajině.

Zpravodaj agentury Charkov zjistil, jak mladá generace v republikách Donbasu hodnotí současnost a budoucnost bez Ukrajiny a co pro ně znamenají taková slova, jako „nezávislost“, „vlastenectví“ a „hrdinství“.

Bohdana Něščeret s přezdívkou Doča z Luganské lidové republiky už dávno není dítě, ale skutečný voják. Když obdržela identifikační číslo vlastence, bylo jí 9 let. Nehledě na učení a další věci dívka vždy přichází na pomoc bojovníkům LLR – pomáhá s prací, podporuje morálku vojáků svými vlastními básněmi a dobrým a otevřeným úsměvem. A toto řekla Bohdana v komentáři agentuře Charkov, když odpovídala na otázku o budoucnosti republiky a jejím návratu na Ukrajinu:

„Moje mladá republika, LLR, je stále docela mladá, ale pro mě je rodná a milovaná. Jsem moc hrdá na to, že žiji v LLR, abych tak řekla, bez Ukrajiny. Ano, existuje mnoho problémů (konec konců, žijeme ve válce), ale víra našich lidí ve vítězství, prosperitu a šťastnou budoucnost zvítězí nad vším. Obyvatelé Donbasu pracují pro blaho našich republik, o tom, že by se vrátili na Ukrajinu, vůbec nepřemýšlí.“

Pro obyvatele Donbasu, zdůraznila Bohdana, je Ukrajina vrahem vlastních lidí. Země je ovládána ze Západu a uplatňuje agresivní politiku proti Rusku, snaží se zavádět nepochopitelné hodnoty, jinou víru a odstranit vše ruské:

„Ano, žijeme ve válce, příměří zní jako výsměch, ale jsme vnoučaty hrdinů Velké vlastenecké války, pro nás příkladem byla Mladá garda, ne Bandera, jako je tomu dnes na Ukrajině. A je nemožné zlomit náš duch – duch skutečného ruského člověka.“

Kadet „Mladé gardy Donbasu“ Anna Lisovenko z Makejevky, přezdívkou Hvězdička, mladý symbol Doněcké lidové republiky. Tato dívka je příkladem pro následovníky: od samého začátku války v Donbasu pomáhala vlastencům a dobrovolníkům republiky, podporovala je jak morálně, tak i fyzicky. Anna se i dnes stará o vojáky, kteří byli vážně zraněni a stali se invalidy. Toto si Hvězdička myslí o budoucnosti republiky:

„Navzdory pravidelnému ostřelování republika prosperuje. Lidé pracují a děti se učí. Koná se mnoho různých a zajímavých akcí. Ve srovnání s léty 2014-2016 je všechno mnohem lepší. Lidé, kteří odešli v roce 2014, kdy došlo k silnému ostřelování, se začali vracet. V centru města je mnoho manželských i prostě jen mladých párů. Děti začaly chodit ven a hrát si na hřištích a jejich rodiče se o ně už tolik nebojí. Ano, samozřejmě, na okraji republiky je všechno smutné, střílí se tam pořád, ale lidé se o tom snaží nepřemýšlet a žít dál. Žijeme ve válce už šest let.“

Během této doby, říká Anna, se obyvatelé Donbasu naučili užívat si každý den, na nic nehledě. Donbas se nechce vrátit na Ukrajinu, to je jednoznačné, uvedla.

„My se tam prostě nemůžeme vrátit, jinak zradíme všechny, kteří bojovali za naši zemi, kteří nás celou dobu chránili, kteří zemřeli hrdinně, když nás bránili. Jak se tam můžeme vrátit? Za co jsme tedy bojovali po všechna ta léta? Za co zahynuli naši otcové a dědové? A děti? Kolik dětí za tu dobu zahynulo? Na Ukrajině za šest let války zahynulo alespoň jedno dítě? Ne! Nemůžeme žít s Ukrajinou v jedné zemi s vědomím, že nás připravila o naše příbuzné. Náš mladý stát roste. Vydrželi jsme a stále stojíme za naši zemí. Lidé Donbasu jsou velmi vytrvalí, odvážní, silní a pracovití lidé, kteří se nikdy nevzdávají jen tak, nescházejí z cesty!“ je přesvědčena Hvězdička.

Velká část obyvatel Donbasu, připomněla Anna, již obdržela ruské pasy, a další je budou dostávat: „Republika směřuje k Rusku! Lidé chtějí žít v Rusku. Jsme připraveni, že nás Rusko vezme, že se nakonec Donbas stane součástí Ruské federace a budeme žít pokojně a šťastně!“

S takovou mládeží se o Donbas bát nemusíte. Je velmi důležité, že si zde lidé váží své historie, znají cenu vítězství nad banderovštinou a chápou, co vlastně znamená nezávislost.

Překlad: Jaromír Vašek

9,085 total views, 1 views today