SLIB

Jekatěrina Ščerba

POVÍDKA TALENTOVANÉ MLADÉ SPISOVATELKY KÁTI (14) Z ALČEVSKA (LLR) 3.

Povídka, se kterou se Káťa dostala do finále Mezinárodního festivalu dětské literatury.

„Zbývá jen týden,“ zašeptala maminka jemně a zabořila nos do vícebarevné skořápky. Uvnitř vajíčka, s bizarními záhyby, bylo slyšet tiché pískání: maličké se chtělo co nejdříve vylíhnout a vidět sluneční světlo a svou maminku.

Najednou se něco rozzářilo, jako by na svět okamžitě dopadly tisíce jasných světel. Země se otřásla. Dinosauří máma se vyděšeně rozhlédla a svírala vejce blíže k sobě.

„Neboj se, jsem blízko,“ řekla uklidňujícím hlasem. „Všechno bude v pořádku.“

Země bzučela a zachvěla se a kolem zuřily plameny. Zdálo se, že slunce dopadlo na zem a chystalo se ho nemilosrdně spálit. Z nebe začaly padat kameny a maminka stále opakovala:

„Budu pořád s tebou, neboj se …“

A… ticho. Celý svět najednou ztuhl. Nezbylo nic …

***

Hory … Tito majestátní sněhoví obři, kteří jdou do mraků a hrdě hledí dolů. Jsou dechberoucí a okouzlující. Právě proto se do nich Lera zamilovala. Každý rok na zimní prázdniny přijížděla se svou rodinou do malého domku na úpatí kamenných obrů.

Dnes ráno bylo obzvlášť slunečno. Lera vzala své oblíbené lyže a vyběhla na ulici. Když dívka sjížděla z malého kopce, jedna z jejích lyží zachytila ​​něco pevného a Lera spadla do načechraného sněhu a silně se udeřila do nohy. Oprášila se a uviděla nádherný bizarní kámen.

„Mami, tati, podívejte, co jsem našla!“ zakřičela Lera.

A o půl hodiny později leželo v místnosti u praskajícího krbu malé vajíčko.

„Mami, budu mít svého vlastního dinosaura!“ radovala se Lera.

„Je to už tolik let. Nemyslím si, že je to možné. Ale můžeme ho nechat u krbu, třeba se stane zázrak,“ dodala maminka, když viděla smutnou tvář své dcery.

„Neboj se, budu pořád s tebou,“ řekla něžně Lera a opatrně obalila vejce přikrývkou.

V noci dívku probudil praskavý a pípající zvuk. Tiše kráčela ke dveřím, rozsvítila světlo a zalapala po dechu: místo pestrobarevného vajíčka ležela poblíž krbu hrst skořápek a vedle něj seděl dinosauřík v barvě mladé trávy se šedými skvrnami.

Lera opatrně přistoupila k dinosauříkovi, vzala ho do náruče a on ji olízl tvář.

„Mami, mami, konečně jsme se setkali! Bez tebe mně bylo velmi chladno a hrozně!“

Lera objala dinosauříka a začala plakat.

„Mami, proč pláčeš?“

„Promiň, maličký, nikdy nemohu nahradit tvou matku,“ odpověděla dívka skrz slzy, „ale slibuji, že se ti stanu skutečným kamarádem!“

Přeložil Jaromír Vašek

844 total views, 1 views today