ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 7.
14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.
7. BOHDANKA-DOČA A HRDINOVÉ DONBASU
PŘÁTELSTVÍ ALEXEJE MOZGOVÉHO S BOHDANKOU-DOČOU
Alexej Mozgovoj-hrdina Novoruska, byl prvním velitelem brigády Prizrak, která vznikla spontánně v roce 2014, když bylo potřeba bránit nově vzniklou LLR proti agresi ukrajinských vojsk. Prizrak obstál, země se ubránila a brigáda se stala součástí nově vytvořené armády (Lidové milice) LLR.
Prizrak byl po přijetí tzv. Minských dohod dislokován ve městě Alčevsku. Tam se s Alexejem (strýčkem Ljošou) seznámila žákyně 3.třídy 13.ZŠ Naděžda Bohdanka Něščeret. Začali se přátelit a vzájemně navštěvovat. Bohdanka strýčka Ljošu často navštěvovala na základně Prizraku, kde také pomáhala v kuchyni a všichni si ji oblíbili. Získala přezdívku Doča a stala se čestnou členkou brigády (tou je dosud). Alexej skládal básně a pomáhal ve skládání básní Bohdance. Vznikl i známý plakát brigády Prizrak, na němž je vyobrazena Bohdanka s Alexejem. Plakát byl rozvěšen po celém městě.
Krásné přátelství násilně přervala smrt Alexeje, když na něj byl ukrajinskými diverzanty spáchán 23.5.2015 nedaleko Alčevska atentát. Bohdanka, která jej pozvala domů na oslavu svých narozenin 24.5., o ničem nevěděla a marně na strýčka čekala. Smrt strýčka Ljoši jí hluboce otřásla a poznamenala. Na jeho památku složila svou první báseň Hoří Donbas, kterou přednesla na smuteční tryzně v Alčevsku v den jeho pohřbu. Přednes končila v slzách. Zapřisáhla se, že nikdy na strýčka Ljošu nezapomene a udělá vše, co je v jejích silách, aby přispěla k vítězství nad ukrajinským fašismem. Od té doby nosí květiny na jeho hrob, k jeho pomníku v Alčevsku i k památníčku na místě tragédie.
Pokračuje ve skládání básní. Její básně byly přeloženy i do češtiny a v České republice vyšly v literární příloze Haló novin „Literatura-Umění-Kultura“ a ve Slovanském almanachu „Hej, Slované!“ Bohdanka nadále navštěvuje bojovníky Prizraku, který se přemístil do města Kirovska na severu LLR. Na své škole založila vlastenecký klub. Má i spoustu dalších aktivit, např. působí v dobrovolnickém hnutí nebo v Kozáckém svazu.
Bohdanka-Doča se stala symbolem nejen brigády Prizrak, ale celé LLR a Novoruska. Bohdanku znají dobře i v DLR, kam často jezdí za tamními bojovníky a za svou kamarádkou, vlastenkou Annou-Malou Hvězdičkou. Bohdanka byla několikrát i za přáteli v Rusku, zejména v Moskvě a Leningradu (t.č. Sankt Petěrburg). Bohdanku znají i v dalších evropských zemích, také v České republice.
HRDINOVÉ DONBASU
Byly jich stovky. Těch, kteří se postavili do čela povstání proti banderovcům, kteří se protistátním převratem na Ukrajině chopili moci. Mnozí z nich stanuli v čele vytvořených ozbrojených oddílů, bránících lid Donbasu před útokem ukrajinské armády, které se později staly součástí nově vytvořených armád LLR a DLR. Mnozí stanuli na různých politických funkcích nově vzniklých republik LLR a DLR.
Tito hrdinové vybojovali samostatnost lidových republik LLR a DLR a bránili jejich samostatnost před útoky ukrajinských banderovců. Desítky z nich byly zavražděny ukrajinskými diverzanty, vysílaných z Ukrajiny. Lid Donbasu je uctívá jako hrdiny podobně jako hrdiny Velké vlastenecké války. Vzpomeňme alespoň některé z nich.
Alexej Borisovič Mozgovoj (1975-2015), velitel Prizraku, LLR
Arsen Sergejevič Pavlov (Motorola, 1983-2016), velitel Sparty, DLR
Michail Sergejevič Tolstych (Givi, 1980-2017), velitel Somali, DLR
Alexandr Alexandrovič Bědnov (Batman, 1969-2015), velitel Batmanu, LLR
Pavel Leonidovič Drjomov (Baťja, 1976-2015), velitel 6.motostřeleckého pluku Platova, LLR
Jevgenij Stanislavovič Iščenko (Malyš, 1966-2015), velitel 1.kozáckého pluku, starosta Pervomajsku, LLR
Roman Voznik (Cygan, 1971-2015), velitel Miraže, poslanec Lidového sovětu, DLR
Jevgenij Vladimirovič Žilin (1976-2016), velitel Oplotu, DLR
Gennadij Nikolajevič Cypkalov, (1973-2016), předseda Rady ministrů LLR
Alexandr Vladimirovič Zacharčenko (1976-2018), hlava DLR
TRAGICKÁ SITUACE ROZDĚLENÝCH RODIN
Občanská válka na Donbase rozdělila rodiny. Mnoho rodin v LLR a DLR má příbuzné na Ukrajině. Zdaleka nejde jen o staré občany, kteří zůstali osamoceni ať už v lidových republikách nebo na Ukrajině. Mnoho rodin (brána základní rodina, tj. rodiče a děti) bylo rozseknuto doslova napůl. Na jedné straně fronty žije třeba táta s jedním dítětem, na druhé máma s druhým dítětem. Rozdělené rodiny se sice mohou navštěvovat, ale je to obtížné. Ukrajinci na tzv. linii „příměří“ kladou mnohé překážky těmto návštěvám, takže mnoho rodin to řeší tak, že se nenavštěvují. A vůbec nejhorší je, že mnoho rodin bylo rozděleno i politicky. Část rodiny, žijící na Ukrajině, podporuje ukrajinské nacionalisty (a tedy přímo či nepřímo i válku proti svým příbuzným, což je nepochopitelné), druhá část rodiny, žijící v LLR nebo v DLR, podporuje lidový odpor proti ukrajinskému nacinalismu. Dochází ke sporům, hádkám i nenávisti.
Časté jsou i případy, kdy Ukrajinci (muži nebo mladí chlapci), střílejí proti svým příbuzným (rodičům, prarodičům, dospělým dětem, tetám a strýcům, bratrancům a sestřenicím aj.-mnozí z nich jsou děti) v LLR či DLR. Málo je případů, kdy ukrajinský voják kvůli tomu dezertoval nebo přešel na stranu lidových republik. Více Ukrajinců to řeší prací v zemích EU nebo útěkem za hranice. V LLR a DLR je v tomhle ohledu situace jednodušší, protože armády lidových republik jsou tvořeny na bázi dobrovolnosti. Takže kdo nechce střílet na své příbuzné na Ukrajině, prostě do armády nejde.
Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR
3,136 total views, 1 views today