ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 8.

14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

8. PROBLÉMY LIDOVÝCH REPUBLIK A JEJICH ZAHRANIČNÍ VZTAHY

PROBLÉMY LIDOVÝCH REPUBLIK

Do boje proti fašismu na Ukrajině, proti ukrajinské armádě se zapojila prakticky celá společnost kromě oligarchů jako Rinata Achmetova (vlastníka donbaských šachet a fotbalového klubu Šachťor Doněck), který utekl na Ukrajinu. Byla to tedy pestrá společnost s nejrůznějšími politickými názory, od komunistických (KS Ukrajiny) přes sociálně demokratické ( Morozova Socialistická strana Ukrajiny) až k liberálním (Janukovičova Strana regionů) a konzervativním (bělogvardějské hnutí Igora Strelkova). Přeci jen ale převažovala komunistická myšlenka, že je třeba společnosti vrátit socialistické zřízení. Komunisté byli v čele boje proti ukrajinské armádě, v jednotlivých bojových jednotkách měli komunisté velký vliv. Nejpatrnější to bylo v brigádě Prizrak, což byla původně komunistická jednotka v čele s Alexejem Mozgovým. Později byl Prizrak rozšiřován o další jednotky a komunistická zůstala jen část Prizraku. Alexej Mozgovoj měl velký vliv na politické dění v zemi. V roce 2015 se zúčastnil Antifašistické konference v Alčevsku, kde vystoupil se závažným kritickým projevem proti některým vládním činitelům, brzdícím prosocialistický rozvoj. Už ve volbách hlav států a Lidových sovětů (parlamentů) v roce 2014 se do čela DLR dostal socialisticky orientovaný Alexandr Zacharčenko a do Lidových sovětů mnoho komunistů (prostřednictvím kandidátek společenských hnutí). Několik komunistů se stalo i členy vlád a byli zastoupeni i v dalších státních orgánech.

Během několika prvních let se skutečně komunistům podařilo prosadit některé socialistické principy ve společnosti. Ve znaku LLR se objevila rudá pěticípá hvězda, v DLR byla obnovena Pionýrská organizace, navazovalo se na různé socialistické tradice z dob SSSR. Výrobní prostředky však nebyly znárodněny (i když komunisté to prosazovali) a zůstaly ve vlastnictví ukrajinských oligarchů jako Rinata Achmetova aj. Navíc vznikaly nové soukromé podniky. Komunistické strany ani Komsomol nebyly oficiálně registrovány. Vzniklo několik „vládních“ mládežnických organizací. Postupně během let byli komunisté a lidé se socialistickou orientací postupně odsouváni z významných funkcí nebo zemřeli násilnou smrtí (např. 2015 atentát na Alexeje Mozgového, 2018-atentát na Alexeje Zacharčenka). K moci se dostali lidé s liberální orientací, kteří chtějí zachovat kapitalismus ve společnosti. Socialistické prvky se začaly vytrácet. Pionýr v DLR utlumil činnost (nepodařilo se mi zjistit, zdali ještě existuje), v LLR vznikla „vládní“ dětská organizace „Junaja gvargija“ (i když se původně hovořilo o obnově Pionýra). Na socialistické tradice z dob SSSR se zapomnělo. Socialistická minulost v SSSR se přestala připomínat. Tolerované komunistické strany jsou na okraji zájmu států a sdělovacích prostředků. Při oslavách 1.máje, Dne vítězství 9.května a jiných svátků již není vidět rudé vlajky nebo vlajky SSSR (výjimku tvoří rudá zástava se znakem SSSR jako symbol vítězství SSSR ve Velké vlastenecké válce), ty přinášejí na oslavy jen komunisté. Zůstala jen rudá hvězda ve znaku LLR…

Co se týká komunistického hnutí v LLR a DLR, hned v roce 2014 došlo k rozkolu mezi centrálou KS Ukrajiny v Kyjevě a organizacemi KS Ukrajiny na Donbase. Centrála KS Ukrajiny totiž nepodpořila lidové hnutí na Donbasu a vznik LLR a DLR (zde je nutné připomenout, že KS Ukrajiny byla po rozpadu SSSR celou řadu let ve vládě se Socialistickou stranou Ukrajiny, později i se Stranou regionů, a je tak spoluzodpovědná za negativní procesy, které se na Ukrajině za dob prezidentů Kravčuka a Kučmy odehrávaly). Komunisté Donbasu to brali jako zradu, přerušili s KS Ukrajiny styky a vytvořili samostatné komunistické strany. V každé zemi pak vznikla ještě další komunistická strana, takže hnutí v obou zemích je roztříštěné.

Zmizení socialistických prvků ve společnosti a posílení kapitalistických mělo brzy své následky: velmi nízké platy a důchody, několikaměsíční nevyplácení mezd v různých podnicích, útlum hornictví, korupce atd. Nespokojenost pracujících rostla a v hornictví vyvrcholila dvěma stávkami v LLR v roce 2020: nejprve na šachtě Nikonor-Novaja v Zorinsku, poté na šachtě Komsomolskaja v Antracitu. Stávky vedl Nezávislý odborový svaz horníků a Strana pracujících Ruska v Donbasu (pobočka této ruské komunistické strany). Horníci zůstali několik dní pod zemí, žádali okamžité vyplacení dlužných mezd, v Antracitu navíc propuštění všech zadržovaných a vystoupení hlavy státu Leonida Pasečnika v televizi. Několik organizátorů stávek bylo totiž zadrženo. V době stávek se o stávkách nesmělo informovat v oficiálních sdělovacích prostředcích, nezávislí novináři nebyli do objektů vpuštěni. Oficiální (vládní) odborový svaz horníků ani Federace odborů LLR (byť je řádným členem revoluční Světové odborové federace) stávkující nepodpořily. „Shodou okolností“ zrovna v době stávky v Antracitu vypadl mobilní signál i internet… O stávce a jejím průběhu tak informovali organizátoři přes internetové sociální sítě. Mnoho pracujících v LLR, DLR a Rusku vyjadřovalo stávkujícím podporu. Leonid Pasečnik vystoupil v televizi (to byla také jediná informace o stávce v oficiálních sdělovacích prostředcích), kde slíbil vyplacení dlužných mezd (první část dlužných mezd byla vyplacena již v průběhu stávky), propuštění zadržovaných a to, že horníci, aktivisté ani jejich rodiny nebudou pronásledováni. Obě stávky byly vítězné, horníci dostali dlužné mzdy a zadržení byli propuštěni.

Vítězné stávky měly pozitivní ohlas ve společnosti, hlavně mezi pracujícími. Po vítězných stávkách vzrostl počet členů Nezávislého odborového svazu horníků a Strany pracujících, vzrostl počet jejích buněk v podnicích. Bylo tak znovu ověřeno, že pokud existuje revoluční strana, která hájí zájmy pracujících, a nebojí se jít do boje za tyto zájmy včetně stávek, získává vliv a podporu ve společnosti.

V srpnu 2020 pak stávkovali po výzvě Nezávislého odborového svazu horníků horníci šachty Zarja ve Sněžném (DLR) s požadavkem výplaty dlužné mzdy za červenec 2020. Za červenec horníci dostali jen 23% mzdy. V srpnu stávkovaly za výplatu dlužných mezd i některé cechy Alčevského metalurgického kombinátu (LLR). Dosáhly vyplacení dlužných mezd za červenec 2020. V září 2020 stávkovali horníci na šachtě v Makejevce (DLR). Během září a října 2020 uspořádali pracující několika podniků v LLR i DLR různé protestní akce, při kterých žádali výplaty dlužných mezd.

ZAHRANIČNÍ VZTAHY LLR A DLR

Politické vztahy LLR a DLR udržují na nejvyšší úrovni s Alánií (Jižní Osetií) a Abcházií, na nižších úrovních s Ruskem (došlo ale i na setkání hlav LLR a DLR s ruským prazidentem V.Putinem), Běloruskem, Kazachstánem a několika dalšími zeměmi.

Hospodářské vztahy jsou nejrozvinutější s Ruskem, Běloruskem, Alánií a Abcházií, dále s Kazachstánem a s dalšími státy SNS. Obchodní styky mají lidové republiky s více než 70 zeměmi světa, kromě výše jmenovaných také např. s Tureckem. Většina obchodů probíhá přes třetí země. V obchodech najdeme ve velkém množství zboží z Ruska a Běloruska, v menším množství z dalších zemí SNS, dále z Turecka, Itálie, Polska aj.

O kulturních vztazích byla řeč výše.

Federace odborů LLR je řádným členem Světové odborové federace (SOF), na nejrůznějších konferencích SOF se zástupci Federace odborů LLR setkávají s odborovými předáky z různých zemí světa, mj. i z České republiky.

Sportovní federace kosiki karate DLR je řádným členem Světové federace kosiki karate.

Společenské, odborové a mládežnické organizace LLR a DLR spolupracují s různými mírovými organizacemi a aktivisty ve světě. Každý rok pořádá v LLR Federace odborů LLR Antifašistickou konferenci na podporu protifašistického boje LLR a DLR za účasti mnoha mírových organizací a aktivistů z celého světa (mj. i z České republiky).

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

956 total views, 1 views today