O ČEM SNÍ DĚTI NA DONBASU, VYPRÁVĚLA ŠKOLAČKA Z LLR
Mezinárodní den dětí je hlavně příležitostí připomenout dospělým, že máme také právo na život, řekla v rozhovoru s „Lidovými zprávami“ školačka z Lugansku Faina Savenkova. Nehledě na svých dvanáct let je již v republice uznávanou spisovatelkou a říká pravdu o válce na Donbasu čtenářům ze SNS, Evropy i USA.
Den dětí se slaví na světě od roku 1950. Rozhodnutí o jeho oslavě bylo učiněno z iniciativy Mezinárodní demokratické federace žen a podpořeno OSN. Nicméně i po více než 70 letech se na naší planetě neustále objevují oblasti, kde děti umírají kvůli válce, rozpoutané politiky. Jednou z těchto oblastí je už sedm let Donbas. Za sedm let, které uplynuly od počátku vojenské operace Kyjeva na jihovýchodě Ukrajiny, zde zahynulo více než 240 dětí, dalších více než padesát zmizelo beze stopy. A každý rok tato zlověstná statistika pouze roste.
Tak i v Lugansku, který válka neminula, oslava Mezinárodního dne dětí začala návštěvou památníku zabitým dětem. „U nás máme nyní bohužel tradice jiné. Nejdříve navštívíme památník zabitým dětem, a teprve poté začne vlastní svátek,“ řekla s hořkostí Faina Savenkova. Podle ní je 1. červen den, kdy děti mohou připomenout všem dospělým, že ony mají také právo na život. „Bohužel, my sami sebe nemůžeme vždy ochránit. Je trochu smutné, že celý svět slaví Mezinárodní den dětí, ale ochránit děti Donbasu nikdo nemůže. V důsledku války stále umírají. Každý rok píšu 1.června eseje, věnované dětem Donbasu, které se pak šíří po internetu a v tiskových publikacích Ruska, LLR, DLR a evropských zemí. A v tomto roce jsem měla možnost nahrát videozprávu k členským zemím OSN,“ doplnila Faina.
Mimochodem, několik dní před 1. červnem vyšla v angličtině publikace Fainy pod názvem „Věřit a mít naději“. Děvče z Lugansku se snažilo vysvětlit Američanům, co se ve skutečnosti děje v jejím rodném Donbasu. „Myšlenka ukázat své práce v Evropě a v USA se objevila v roce 2020, kdy jsem napsala esej ke Dni vítězství. Chtěla jsem, aby se o vítězství našeho lidu ve Velké vlastenecké válce dozvědělo a připomnělo si jej mnoho lidí. Srovnávala jsem současnou válku na Donbasu s tou s německo-fašistickými okupanty. Některým se to samozřejmě nelíbilo. Někteří z nich se domnívají, že není možné srovnávat Velké vítězství a náš občanský konflikt. Ale stejně jako tehdy i teď vím, že jsem se nemýlila – není to prostě jen konflikt, ale válka s nacismem. Potom mně mnozí přátelé novináři v Rusku a na Západě začali pomáhat, ukazují mou tvorbu na svých stránkách nebo v publikacích,“ řekla školačka. Když se zpravodaj „Lidových zpráv“ zeptal Fainy, co si myslí o dodržování práv dětí na Ukrajině, okamžitě dala tečky nad „i“: pro ni je to již sousední země. „Dodržují se práva dětí na Ukrajině? Moje odpověď bude záviset na tom, jestli LLR a DLR budeme považovat za Ukrajinu nebo ne. Pro mě je Ukrajina sousedním státem, který asi dodržuje práva dětí žijících na svém území, ale přitom nedodržuje naše právo na život a šťastné dětství. Dnes děti Donbasu sní především o míru, o tom, aby příbuzní a blízcí byli živi a zdrávi. Sníme o budoucnosti, jasnější než současnost. Stejně jako všechny děti na světě sníme o veselém, bezstarostném životě. No, a ano, udělat zkoušky,“ řekla Faina.
Přece o takovém dětství pro svá pravnoučata nesnili vojáci Velké vlastenecké války. O takovém osudu pro děti Donbasu, myslím, nesnil ani dědeček nynějšího prezidenta Ukrajiny Vladimira Zelenského, který v té době velel střelecké rotě a bil fašisty u vesnice Alexandrovka. Za své činy byl rudoarmějec Semjon Zelenskij vyznamenán dvěma řády Rudé hvězdy. Podal by dnes hrdina té války ruku svému vnuku? Poděkoval by mu za všechno, co neudělal? Řečnická otázka.
Lidové zprávy, 1.6.2021
Přeložil: Jaromír Vašek
563 total views, 1 views today